Nepolymerní textilní vlákna jsou souhrnný pojem, kterým se v části české odborné literatury označují textilní suroviny vyrobené z nerostů nebo z polymerních materiálů jinou než polymerizační technologií.
K této skupině tedy nepatří přírodní organická vlákna, ani vlákna z přírodních a umělých polymerů a ani monomery (whiskery). [1]
Druhy nepolymerních textilních vláken
Nepolymerní textilní vlákna se dají dělit například následovně: [1]
- kovy a slitiny – např. vlákna ocelová, měděná , stříbrná aj.
- nekovy a jednoduché sloučeniny - vlákna uhlíková, křemíková, borová
- skleněná – např. z oxidu hlinitého (Al2O3), oxidu křemičitého (SiO2), oxidu boritého (B2O3) aj.
- minerální – azbestová, čedičová, křemičitany aj.
Příklady technologií výroby (resp. přípravy) nepolymerních textilních vláken
- mechanické rozvolňování (příprava azbestových vláken)
- tažení (kovy)
- zvlákňování z taveniny (skleněná vlákna)
- pyrolýza (uhlíková vlákna)
- sol gel (keramická vlákna)
- CVD (borová vlákna)
Jiné způsoby zařazení nepolymerních textilních vláken
V jiných odborných přehledech jsou nepolymerní vlákna od polymerních odlišena jiným způsobem [2] a nebo se tento pojem jako kategorie vůbec nepoužívá. [3] [4] [5]
Reference
- ↑ a b c Militký: Textilní vlákna, TU Liberec 2002, ISBN 80-7083-644-X, str. 21
- ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 163
- ↑ Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 36
- ↑ Swicofilproduct range [online]. Swicofil, 2017 [cit. 2017-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fries: Weberei-Technik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil, Frankfurt/Main 1988, ISBN 3-926685-39-5, str. 1.04
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nepolymerní_textilní_vlákna |
