| Nicolò Pacassi | |
|---|---|
 Nicolò Pacassi na portrétu z Rožmberského paláce na Pražském hradě | |
| Rodné jméno | Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi |
| Narození | 5. března 1716 Vídeňské Nové Město, Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. listopadu 1790 (ve věku 74 let) Vídeň, Rakouské císařství |
| Národnost | italská |
| Povolání | architekt stavební rada, pedagog |
| Znám jako | architekt stavitel |
| Titul | rytíř (1764) |
| Období | pozdní baroko, klasicismus |
| Choť | 1. (1748) Maria Barbara Hörmann (c.1723–1749) 2. (1754) Elisabeth Eberl (+1786) |
| Děti | Johann von Pacassi (1758-1818) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicolò Pacassi, německy celým jménem Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi (5. března 1716 ve Vídeňském Novém Městě – 11. listopadu 1790 ve Vídni[1]) byl rakouský architekt pozdního baroka a raného klasicismu.
Život
Nicolò Pacassi pocházel z italské rodiny původem z Gorizie, kde byl jeho otec Paul Stefan kameníkem, po matce Barbaře Hallerové byl Rakušan.[2] V roce 1743 byl jmenován dvorním architektem a v roce 1753 vedoucím dvorského stavebního úřadu císařovny Marie Terezie, v této funkci vystřídal Jeana Nicolase Jadota de Ville-Issey. Přestavěl či upravil pět zámeckých sídel císařské rodiny.
Pacassi působil opakovaně také v Praze. Na Pražském hradě adaptoval interiéry a sjednotil fasády, jimž vtiskl jednotný, místy až přísně klasicistní styl.
Vyučoval architekturu od roku 1756 na Akademii sv. Lukáše v Římě a později jako člen Akademie výtvarných umění ve Vídni. Tam k jeho žákům patřil pražský architekt Ignác Palliardi. Roku 1764 byl za své zásluhy povýšen do stavu rytířů.
Rodina
Nicolò Pacassi byl dvakrát ženat. Ze druhého manželství s Alžbětou, rozenou Eberlovou, měl syna Johanna von Pacassi (1758-1818). Ten vystudoval filozofii, matematiku a architekturu, byl dvorním stavebním radou císařů Josefa II. a Františka I., sekretářem apelačního soudu ve Vídni a vedl dvorní úřad pro vodní stavby. Projektoval ve Vídni Františkův most přes Dunaj (1808) a napsal několik teoretických pojednání o konstrukčních principech architektury (například o elipse). Byl mj. členem České učené společnosti císaře Františka. Roku 1796 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Dílo
- 1743–1749 generální přestavba zámku Schönbrunnu a stavba zámeckého divadla, v Hietzingu (nyní Vídeň)
- 1743–1749 adaptace zámku Hofburg a jeho rozšíření o taneční sál (Redoutensaal)
- 1743–1749 rozšíření zámku Hetzendorf a stavba zámecké kaple Nejsv. Trojice, v Meidlingu (nyní Vídeň)
- 1749–1758 přestavba zámku v Budíně (Budapešti)
- 1759 novostavba kostela sv. Terezie, Nadelburg Lichtenwörth, dolní Rakousko
- 1753–1775 přestavba Pražského hradu
- 1755-1763 novostavba tzv. Gardekirche - vojenský špitální kostel Vzkříšení (pro polskou gardu), v ulici Rennweg ve Vídni
- kolem 1765 - rozšíření zámku Niederweiden v Engelhartstettenu v dolním Rakousku
- 1767 přestavba rakouské dvorské kanceláře ve Vídni (nyní sídlo rakouského kancléře)
- 1770 úprava věže katedrály svatého Víta
- 1769-1776 palác arcivévodkyně Marianny, nyní biskupská rezidence v Klagenfurtu
- Palác Attems-Petzenstein v Gorizii
- Villa Montevecchio ve Vogrsku (Občina Renče-Vogrsko, Slovinsko)
Galerie
-
Fasády Schönbrunnu -
Kostel Vzkříšení ve Vídni -
Kostel sv. Terezie v Lichtenwörthu -
Dvorská kancelář ve Vídni -
Zámecká kaple Hetzendorfu -
zámek Niederweiden -
Biskupská rezidence, Klagenfurt
.JPG)
.JPG)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicolò Pacassi na italské Wikipedii.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. farnosti Vídeň - Sv. Petr; s. 04-Tod_0124, záznam č. 173
- ↑ Architektenlexikon Wien 1770-1945
Literatura
- Constantin von Wurzbach: Pacassi, Nikolaus (a syn), in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 21. Theil. Wien 1870, s. 160–162 online
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicolò Pacassi na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nicolò_Pacassi |
