| Nicola Pietrangeli | |
|---|---|
 | |
| Stát | Itálie Itálie |
| Datum narození | 11. září 1933 (90 let) |
| Místo narození | Tunis, Francouzská Severní Afrika |
| Bydliště | Řím, Itálie |
| Držení rakety | pravou rukou |
| Síň slávy | 1986 |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 95–53 |
| Nejvyšší umístění | 3. místo (1959) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (1957) |
| French Open | vítěz (1959,(1960) |
| Wimbledon | semifinále (1960) |
| US Open | 2. kolo (1955, 1965) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 21–20 |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | čtvrtfinále (1957) |
| French Open | vítěz (1959) |
| Wimbledon | finále (1956) |
| US Open | 2. kolo (1977) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 11. února 2012 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nicola „Nicky“ Pietrangeli (* 11. září 1933, Tunis) je bývalý italský tenista a tenisový trenér, nejlepší evropský hráč na antuce druhé poloviny 50. let se silnými údery od základní čáry.[1]
Nejvýše ve dvouhře byl klasifikován v roce 1959 na 3. místě.
V roce 1986 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.
Tenisová kariéra
Zahrál si čtyři singlová finále na grandslamu, všechny na French Championships, v letech 1959 a 1960 získal titul, ze zbylých dvou v letech 1961 a 1964, odešel poražen. Na Roland Garros získal v roce 1959 také titul s Orlandem Sirolou v mužské čtyřhře a roku 1958 spolu s Britkou Shirley Bloomerovou výhru ve smíšené čtyřhře. Ve Wimbledonu se nejdále probojoval v roce 1960 do semifinále, kde podlehl Rodu Laverovi v pěti setech. V letech 1957 a 1961 získal tituly na mezinárodním mistrovství Itálie. V letech 1961, 1967 a 1968 triumfoval na antukovém Monte Carlo Open.
V období 1954 až 1972 reprezentoval italský tým v Davisově poháru. Je držitelem několika historických rekordů celé soutěže, konkrétně nejvíce odehraných zápasů (164), nejvíce celkových výher (120) a nejvíce vítězství ve dvouhře (78). V letech 1960 a 1961 nastoupil do finále v boji o salátovou mísu, která se odehrála na trávě v Austrálii. Itálie z obou odešla poražena, když součástí silného australského družstva byli Rod Laver, Roy Emerson a Neale Fraser.
po skončení aktivní kariéry se stal nehrajícím kapitánem národního daviscupového mužstva, které dovedl k zisku prvního titulu v soutěži v roce 1976.
V den 73. narozenin byl tenisový stadion na Rome Masters v římském Foro Italico pojmenován jeho jménem.
Finálové účasti na Grand Slamu
Mužská dvouhra: 4 (2-2)
Vítěz (2)
| Rok | Turnaj | Soupeř ve finále | Výsledek |
|---|---|---|---|
| 1959 | French Championships |  Ian Vermaak |
3–6, 6–3, 6–4, 6–1 |
| 1960 | French Championships |  Luis Ayala |
3–6, 6–3, 6–4, 4–6, 6–3 |
Finalista (2)
| Rok | Turnaj | Soupeř ve finále | Výsledek |
|---|---|---|---|
| 1961 | French Championships |  Manuel Santana |
4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2 |
| 1964 | French Championships | Manuel Santana |
6–3, 6–1, 4–6, 7–5 |
Mužská čtyřhra: 1 (1-0)
Vítěz (1)
| Rok | Turnaj | Spoluhráč | Soupeři ve finále | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
| 1959 | French Championships | Orlando Sirola |
 Roy Emerson Neale Fraser |
6–3, 6–2, 14–12 |
Smíšená čtyřhra: 1 (1-0)
Vítěz (1)
| Rok | Turnaj | Spoluhráčka | Soupeři ve finále | Výsledek |
|---|---|---|---|---|
| 1958 | French Championships |  Shirley Bloomerová |
Lorraine Coghlanová Bob Howe |
8–6, 6–2 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nicola Pietrangeli na anglické Wikipedii.
- ↑ Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Praha : Olympia, s. 251
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nicola Pietrangeli na Wikimedia Commons - Nicola Pietrangeli na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Nicola Pietrangeli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Nicola Pietrangeli na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- (anglicky) Nicola Pietrangeli v Mezinárodní tenisové síni slávy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Nicola_Pietrangeli |
