Objektivní idealismus

Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.

---

Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Objektivní idealismus je jeden ze základních druhů idealismu stojící v protikladu k subjektivnímu idealismu. Když objektivní idealisté uznávají existence materiálního světa mimo vědomí člověka, vycházejí z toho, že základem světa je rozum, že materiální bytí je jen projevem jakési absolutní ideje, objektivního ducha.^[1][2] Tomuto idealismu se říká objektivní proto, že uznává existenci jakéhosi „objektivního“ duchovního principu, odlišného od lidského vědomí na něm nezávislého.^[3]

Indický filozof objektivní idealista Rámánudža například tvrdil, že svět je stvořen bráhmanem, i když existuje reálně a je materiální.^[4] Jiný objektivní idealista Ádi Šankara uznával absolutní realitu jediného světového ducha (bráhmana), jehož projevem je viditelný svět.^[4] Objektivní idealisté považují všechny předměty a jevy okolního světa za formy existence "objektivní" ideje, která znamená v podstatě jen filozofické označení pro to, co se v náboženských učeních nazývá Bohem.^[5] Objektivní idealismus jako důsledně propracovaný filozofický systém založil Platón, jeho nejvýznamnějším projevem bylo ve středověku učení Tomáše Akvinského, v novověku především filozofie Leibnizova a Hegelova.^[6]

Na rozdíl od objektivního idealismu učí materialismus, že každou ideu vytváří člověk, jeho vědomí,^[2] a žádné objektivní vědomí, tj. existující samostatně, objektivně, nezávisle na lidech, neexistuje a ani nemůže existovat.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• MAKAROV, Alexej, 1972. Stručné dějiny filosofie (původním názvem: Историко-философское введение к курсу марксистско-ленинской философии, Istoriko-filosofskoje vveděnije k kursu marksistsko-leninskoj filosofii). Překlad Stanislav Kučera; ilustrace Josef Týfa (autor obálky). 1. vyd. Praha: Mladá fronta. 226 s. (Most, svazek 7). 
• MAKOVELSKIJ, Alexandr; MAMEDOV, Šejdabek, 1976. Filosofické myšlení v Indii. In: JOVČUK, M. T.; OJZERMAN, T. I.; ŠČIPANOV, I. J. Dějiny filosofie. 2., přepracované vyd. Praha: Svoboda. S. 91–93.
• SPIRKIN, A. G., 1971. Učebnice marxistické filosofie. Překlad : Jiří Bauer, Jan Beránek a Jozef Mužík; ilustrace : Obálku navrhl Rostislav Vaněk. 1. vyd. Praha: Svoboda. 439 s. (Přeloženo z ruského originálu Kurs marxistickoj filosofii, vydaného nakladatelstvím Izdatelstvo „Mysl” 1963). 
• , 1985. Filozofický slovník: A-N (původním názvem: Philosophisches Wörterbuch). Redakce : Georg Klaus, Manfred Buhr; překlad : Karel Berka, Vladimír Čechák, František Čížek, Miloš Havelka, Jaromir Janoušek, Jaromir Novotný, Jaroslava Pešková, Jiří Pešek, Jiří Šíma, Otto Vochoč. 1. vyd. Svazek I. Praha: Svoboda. 457 s. Kapitola „Idealismus“, s. 260–262. 
• , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Idealismus”, s. 187–189. 
• , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Objektivní idealismus”, s. 352. 
• , 1960. Základy marxismu-leninismu (původním názvem: Основы марксизма-ленинизма). Redakce : Otto Kuusinen; překlad : Z. Rozehnalová, D. Prokop, J. Fingl, L. Myška a V. Piková. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Objektivní idealismus ”, s. 34–35. 

Externí odkazy

• Co je objektivní idealismus?
• objektivní idealismus [online]. CoJeCo.cz [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 
• objektivní idealismus [online]. Encyklopedie Vševěd [cit. 2023-08-30]. Dostupné online. 

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.