Ohaři jsou skupina psích plemen dle FCI s pořadovým číslem sedm. Jedná se o psy vyšlechtěné k lovu zvěře a jejímu aportování, v současné době se ale využívají i jako společníci do rodiny. Skupina ohaři má dvě sekce; kontinentální ohaři a ohaři britských ostrovů, přičemž kontinentální ohaři mají ještě tři podsekce: Typ brague (krátkosrstí), typ španěl (dlouhosrstí) a typ griffon (hrubosrstí). Mezi kontinentální ohaře patří především francouzská a německá plemena, mezi ohaře britských ostrovů pak samozřejmě patří plemena psů ze Spojeného království. Ale i Česká republika má ve skupině ohařů svého zástupce; českého fouska, jedno ze tří českých psích plemen uznaných FCI. Slovensko zde zase má slovenského hrubosrstého ohaře.
Ohaři jsou blízce příbuzní honičům a barvářům. Pravděpodobným předchůdcem všech dnešních ohařů je – již vyhynulý – španělský větřící pes.[1] Toto psí plemeno existovalo v 16. století především na území dnešního Španělska, ale psi podobného typu si lovci rychle oblíbili i v Anglii a Francii.[1] Španělský větřící pes byl charakteristický tím, že sledoval pachovou stopu ve vzduchu (s tzv. „vysokým nosem“) a následně, když našel lovené zvíře, je vystavil. „Stavění“ se nazývá stav, kdy pes ztuhne, narovná ocas, zvedne přední nohu a očima upřeně sleduje kořist (viz obrázek vpravo).[1] Zatímco pes označil kořist, lovci se přibližovali se sítěmi a zvíře polapili. Toto charakteristické chování si zachovali i dnešní ohaři. Tehdejší španělský větřící pes měl dva typy, typ s lehkou konstrukcí (podobný dnešnímu burgoskému perdiqueru) a typ s těžkou konstrukcí (podobný dnešnímu italskému ohařovi).[1]
Co se vzhledu a povahy týče, pak jsou ohaři různorodou skupinou. Mohou mít různé barevné variace, různé typy srsti a různé velikosti, většinu z nich ale spojuje jednoduchý výcvik a výchova a jejich dobrý vztah k dětem.[1]
Plemena dle FCI
Seznam plemen ohařů.[2]
Kontinentální ohaři
Typu brague (krátkosrstí)
- Ariegský ohař
- Auvergneský ohař
- Burbonský ohař
- Dupuyův krátkosrstý ohař
- Burgoský perdiquero
- Francouzský ohař gaskoňského typu
- Francouzský ohař pyrenejského typu
- Italský ohař
- Maďarský ohař
- Německý ohař
- Portugalský perdiguero
- Pudlpointr
- Saint-Germainský ohař
- Starodánský ohař
- Výmarský ohař krátkosrstý
Typu španěl (dlouhosrstí)
- Bretaňský ohař
- Drentský koroptvář
- Francouzský dlouhosrstý ohař
- Malý münsterlandský ohař
- Modrý pikardský ohař
- Německý ohař dlouhosrstý
- Ohař z Pont-Audemer
- Pikardský ohař
- Pont-Odemerský ohař
- Stabyhoun
- Velký münsterlandský ohař
Typu griffon (hrubosrstí)
Ohaři britských ostrovů
Reference
- ↑ a b c d e FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 5. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. ISBN 978-80-7391-481-3. S. 202, 203.
- ↑ Seznam plemen VII ohaři [online]. Česko moravská kynologická unie [cit. 2018-06-20]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ohař na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo ohař ve Wikislovníku- Ohaři - Psí rasy
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ohař |
