Oratorium (lat. modlitebna) znamená v katolické církvi modlitební a bohoslužebnou místnost, často vyhrazenou nějakému společenství. Ve francouzštině a některých dalších jazycích je to synonymum kaple. Počeštěný tvar oratoř se někdy užívá v užším slova smyslu, někdy jako synonymum.
Význam
Potřeba klidného místa pro soukromou pobožnost vznikla s rozvojem individuální zbožnosti v pozdním středověku. Oratorium může být oddělený prostor v kostele nebo místnost v klášteře s oltářem nebo jen s křížem a místy k sezení. Současné kanonické právo vymezuje oratorium jako »místo určené... k bohoslužbě nějakého společenství nebo skupiny věřících, kteří se zde scházejí, a k nimž se mohou připojit i další věřící se souhlasem příslušného představeného«.[1]
Italský katolický reformátor svatý Filip Neri (1515-1595) založil v Římě kongregaci kněží, která se nazývala Oratorium a odtud se i jeho kongregace nazývá oratoriáni.
Odkazy
Reference
- ↑ Codex iuris canonici, can. 1223
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Oratorium 1. Sv. 18, str. 837
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo oratorium ve Wikislovníku
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Oratorium_(modlitebna) |
