| Orazio Gentileschi | |
|---|---|
 Portrét O. Gentileschiho od Anthonyho van Dycka | |
| Narození | 1563 Pisa |
| Úmrtí | 7. únor 1639 Londýn |
| Národnost | Italové |
| Povolání | malíř |
| Děti | Artemisia Gentileschiová[1] Francesco Gentileschi[1] |
| Příbuzní | Aurelio Lomi (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orazio Gentileschi, vlastním jménem Orazio Lomi, (9. července 1563, Pisa – 7. února 1639, Londýn) patří mezi významné italské raně barokní malíře. Jako Caravaggiův pokračovatel spojil jeho šerosvit s toskánským smyslem pro barevnost. Byl otcem významné malířky 17. století Artemisie Gentileschiové.
Životopis
Velmi záhy, snad již ve svých třinácti letech, odešel Orazio do Říma, kde až do prvních let 17. století maloval obrazy ve stylu florentského manýrismu. V letech 1611–1612 spolupracoval s krajinářem Agostinem Tassim na výzdobě římského paláce Pallavicini-Rospigliosi, jehož majitelem byl známý sběratel umění kardinál Scipione Borghese. Je možné, že se podílel i na výzdobě blízkého papežského Palazzo del Quirinale, který je dnes sídlem prezidenta Italské republiky. Pracoval též na výzdobě kostelů Santa Maria Maggiore, San Nicola in Carcere, Santa Maria della Pace a San Giovanni in Laterano.
Tassi se také stal hlavní postavou nechutného, vleklého soudního sporu, poté co zneužil svého postavení učitele Oraziovy dcery Artemisie a znásilnil ji.
Nicméně hlavní vliv na Gentileschiho tvorbu měl nejvýznamnější malíř raného baroka Caravaggio, který v posledním desetiletí 16. a prvním desetiletí 17. století též pobýval v Římě. Orazio patřil k jeho nejlepším následovníkům, takzvaným caravaggistům. Spojil Caravaggiovu techniku šerosvitu, chiaroscuro, s toskánským smyslem pro barevnost a ženský půvab. Gentileschi toho však měl se svým uměleckým vzorem společného víc. V roce 1603 byl povolán, aby o něm u soudu podal svědectví. Roku 1612 vypovídal u soudu znovu, tentokrát v již zmiňovaném procesu proti Agostinu Tassimu.
Po Caravaggiově útěku z Říma se v Oraziově malbě ještě prohloubila toskánská lyričnost charakterizovaná zvýšeným citem pro barvu a detail. Po delším pobytu v oblasti Marche na severozápadě Itálie odcestoval roku 1620 do Janova, posléze do Benátek a nakonec do Paříže ke dvoru královny Marie Medicejské.
V roce 1626 odcestoval z Francie do Anglie, kde se stal dvorním malířem krále Karla I. . V Londýně zůstal po zbytek svého života. Jeho malířský rukopis začal být značně konvenční a přehnaně ozdobný, což však anglické šlechtě vyhovovalo. Významný vlámský malíř Van Dyck jej zahrnul do svých portrétů stovky význačných mužů. Orazio Gentileschi zemřel v Londýně 7. února 1639.
Dílo
K nejlepším dílům Orazia Gentileschiho patří:
- Sv. Cecílie a sv. Valerián, Galleria Borghese, Řím
- David po Goliášově smrti, Palazzo Doria, Janov
- Zvěstování, Galleria Sabauda, Turín – tento obraz, namalovaný roku 1623 v Janově, je mnohými považován za Gentileschiho nejlepší dílo, jež udivuje množstvím půvabných detailů. Nepřítomnost šerosvitu ukazuje na odklon od umělcova velkého vzoru.
- Hlavním dílem Oraziova anglického období je série nástropních obrazů v Queen’s House v Greenwichi. Dnes lze tyto obrazy spatřit v Marlborough House v londýnském Westminsteru.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Union List of Artist Names. 16. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-22].
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orazio Gentileschi na Wikimedia Commons
Literatura
- Charlie Ayresová. Životy slavných umělců. 1. vyd. Praha: Slovart. 2008. 98 s. ISBN 978-80-7391-090-7
- B. Mráz, M. Mrázová. Encyklopedie světového malířství. 2. přeprac. vyd. Praha: Academia. 1988. 632 s. bez ISBN
- Kolektiv. Slovník světového malířství. 1. vyd. Praha: Odeon-Artia. 1991. ISBN 80-207-0023-4
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Orazio_Gentileschi |
