| Řád osvobození | |
|---|---|
| Ordre de la Libération | |
| |
Uděluje  Francouzská republika | |
| Typ | řád za zásluhy |
| Založeno | 16. listopadu 1940 |
| Stát | Francie Francie
|
| Heslo | Patriam Servando, Victoriam Tulit |
| Způsobilost | jednotlivci i instituce |
| Uděluje se za | za význačný přínos pro osvobození okupované Francie |
| Status | nadále neudíleno |
| Zakladatel | Charles de Gaulle |
| Třídy | 1 |
| Popis | bronzová čtvercová deska mečem směřujícím kolmo dolů |
| Statistiky | |
| Poprvé uděleno | 29. ledna 1941 |
| Naposled uděleno | 23. ledna 1946 |
| Celkem uděleno | 1061 |
| Posmrtně uděleno |
270 |
| Ostatní vyznamenání | |
| Vyšší | Řád čestné legie |
| Nižší | Medaille militaire |
 Řád osvobození (zadní strana) | |
.PNG)
| |
Ordre de la Libération (česky Řád osvobození) je francouzské vyznamenání. Založil ho velitel Forces françaises libres a pozdější francouzský prezident generál Charles de Gaulle dne 16. listopadu 1940 v Brazzaville. Byl určen k vyznamenání jednotlivcům i institucím, které se mimořádně zasloužily za osvobození Francie a jejích kolonií během druhé světové války. Nositelé řádu se nazývají compagnon de la Libération. Řád se skládá jen z jedné třídy, a mezi francouzskými státními vyznamenáními zaujímá co do významnosti druhé pořadí, po Řádu Čestné legie, následován je Médaille militaire.
Historie
Rada řádu (Conseil de l'Ordre de la Libération) má pět členů, kteří rozhodují o záležitostech týkajících se řádu. Prvním kancléřem se v roce 1941 stal Georges Thierry d’Argenlieu, který funkci zastával do roku 1958. Generál de Gaulle zastával funkci velmistra řádu, po jeho smrti nebyla funkce velmistra obsazena.
Dekretem z 23. ledna 1946 bylo udělování řádu zastaveno. Nicméně de Gaulle ve funkci velmistra učinil dvě výjimky, když řád propůjčil 18. června 1958 Winstonu Churchillovi a 2. dubna 1960 králi Jiřímu VI. (posmrtně).
Celkem bylo uděleno 1061 řádů, z nichž pět získala města Grenoble, Nantes, Paříž, Vassieux-en-Vercors a Île-de-Sein a 18 vojenské jednotky. 271 řádů bylo uděleno in memoriam. Vyznamenáno bylo celkem 60 cizinců 22 národností,[1] mezi nimi i čtyři občané Československa: Josef Ryšavý (vyznamenán 9. září 1942),[2] Bohumil Vazač (7. března 1945),[3] Otto Wagner (7. března 1945)[4] a Viktor Perner (16. října 1945).[5]
Nejmladším vyznamenaným byl Mathurin Henrio, který zemřel ve věku 14 let.[6] Řád rovněž obdrželo šest žen, z nich čtyři in memoriam.
Dne 4. května 2011 po smrti Rudolfa Eggse ve věku 96 let bylo žijících 35 compagnons de la Libération.[7]
Řádová dekorace
Řád je vyroben z bronzu a tvoří ho čtvercová deska, na které leží kolmo dolů meč. Rukojeť a špička meče přesahují přes desku. Na pochvě leží černý lotrinský (patriarší) kříž. Na zadní straně je místo kříže čtyřřádkový latinský nápis PATRIAM SERVANDO - VICTORIAM TULIT (Službou vlasti napomáhá vítězství).
Řád se nosí na levé straně hrudi na světle zelené stuze se čtyřmi svislými černými pruhy - po okrajích dva širší, uprostřed dva tenčí. Zelená barva symbolizuje naději a černá smutek.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ordre de la Libération na francouzské Wikipedii.
- ↑ (francouzsky) Seznam zahraničních vyznamenaných Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky) Životopis Josefa Ryšavého Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky)Životopis Bohumila Vazače Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky)Životopis Otty Wagnera Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky)Životopis Viktora Pernera Archivováno 26. 11. 2010 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky) Mathurin Henrio na stránkách řádu Archivováno 28. 8. 2011 na Wayback Machine.
- ↑ (francouzsky) Seznam žijících vyznamenaných
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád osvobození na Wikimedia Commons - (francouzsky) Oficiální stránky
- (francouzsky) Seznam vyznamenaných osob
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ordre_de_la_Libération |
