Oriente iam sole

Oriente iam sole (česky: Když vycházelo už slunce) je svatováclavská legenda z konce 13. století. Byla napsaná latinsky, v próze. Autor je anonymní. Předlohou byla Kristiánova legenda, byť existuje dlouhá tradice tvrdící, že Oriente byla naopak předlohou Kristiánovy legendy (Rudolf Urbánek, Záviš Kalandra, Zdeněk Fiala). Oriente ale čerpá i z jiných zdrojů, například z kroniky Františka Pražského. Ideologicky je legenda důležitá tím, že svatý Václav zde poprvé vystupuje nejen jako světec, ale i jako ochránce národa, a to i ochránce nebeský. To byl důležitý přelom ve svatováclavském kultu. Legenda věnuje také pozornost vedlejším postavám, například Václavovu druhu Podivenovi.^[1] Zcela originálním motivem je darování ostatků sv. Víta Václavovi na císařském dvoře. Je to jeden z důvodů, proč někteří badatelé uvažují o tom, že autorem legendy byl kněz katedrály sv. Víta. Při srovnání s Kristiánovou legendou je nápadné, že byly vynechány všechny zmínky o staroslověnské tradici či zmínky o Václavově pití alkoholu. Oproti jiným svatováclavským legendám je Václavova matka Drahomíra označena za pohanku a je líčena také jako mnohem krutější a podílející se na Václavově zavraždění. Podle některých poznámek v textu Josef Pekař usoudil, že legenda byla napsána za vlády Václava I. (1230-1253). Pekař také jako první legendu vydal tiskem, roku 1906.^[2] Legenda Oriente vývojově značně souvisí s legendou známou jako Ut annuncietur.^[3]

Reference