Ota Jindřich z Vartenberka

Ota Jindřich z Vartenberka
Vzbouření sedláci zavraždili Jindřicha Otu z Vartenberka (Česko-moravská kronika, J. Scheiwl, 1891)
Nejvyšší číšník Království českého
Ve funkci: 1625 – 1625
Panovník	Ferdinand II.
Předchůdce	Jan Jiří z Vartenberka
Nástupce	Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka
Narození	16. století ? Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	29. října 1625 Markvartice u Děčína Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Příčina úmrtí	násilně zabit při povstání svých poddaných
Choť	Eliška Kateřina Smiřická († 1. února 1620)  ?
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ota Jindřich z Vartenberka (německy Otto Heinrich von Wartenberg, 16. století^? – 29. října 1625 Markvartice u Děčína) byl český šlechtic z rodu Vartenberků, majitel tvrze v Markvarticích poblíž Děčína a přilehlého panství. Podílel se na českém stavovském povstání, následně se však podřídil císaři a konvertoval ke katolictví, krátce zastával také dědičný rodový úřad nejvyššího číšníka Království českého. Na základě jeho krutého jednání s poddanými vypuklo na panství povstání, při kterém ozbrojený dav zaútočil na markvartickou tvrz Červený dvůr a usmrtil jeho a jeho manželku. Byl předposledním členem rodu Vartenberků.

Životopis

Mládí

Narodil se jako syn svobodného pána Karla z Vartemberka (1557–1612) z děčínské linie rodu Vartenberků, vlastnících rozsáhlá panství především v severních Čechách a jeho manželky, hraběnky Kateřiny z Mansfeldu (1555–1634), dcery hraběte Jana Jiřího I. z Mansfeld-Eislebenu († 1579) a Kateřiny z Mansfeld-Hinterortu († 1582).^[1] Jeho bratrem byl Jan Jiří z Vartenberka, který byl posledním členem rodu.

Stavovské povstání

Aktivně se jakožto evangelík spolu se svým bratrem zapojil do stavovského povstání v letech 1618–1620, které odmítlo vládu císaře Ferdinanda II. a zvolilo nového krále, Fridricha Falckého. Ota Jindřich byl osvoboditelem Elišky Kateřiny ze Smiřic, dědičky ohromného smiřického majetku, která byla vězněna na hradě Kumburku. Jeho sny o značném jmění však přišly vniveč, protože Eliška Kateřina 1. února 1620 zemřela při výbuchu skladu střelného prachu na jičínského zámku.

Po prohře českých a moravských stavů v bitvě na Bílé hoře byla Otovi udělena milost, ten pak přestoupil ke katolicismu a zakoupil si statek Markvartice u Děčína, kde se svou novou manželkou žil. Jeho bratr Jan Jiří naopak všechny své statky Rohozec, panství Nový zámek a Česká Lípa ztratil a v roce 1622 byl nucen emigrovat. Majetek odkoupil jako pobělohorský konfiskát Albrecht z Valdštejna.^[2]

Roku 1625 pak zastával úřad nejvyššího číšníka, který byl v rámci rodu děděn.

Selské povstání a úmrtí

Vinou špatné hospodářské situace v zemi během probíhající třicetileté války a vykořisťování poddaných z důvodu zadlužení Oty Vartenberka^[3] došlo v říjnu 1625 k povstání. Poté, co nechal opakovaně uvěznit a soudit nespokojené poddané, nabrala vzpoura násilný ráz. Dav markvartickou tvrz oblehl a posléze došlo k prolomení brány. Ota Jindřich byl i s manželkou a dětmi zajati a, patrně ještě na markvartické tvrzi, 28. nebo 29. října zabiti rozzuřeným davem.^[4]

Po smrti

Poslední člen rodu, bratr Jan Jiří, pak zemřel v Sasku někdy po roce 1630. Údajně na hostině, když prý naráz vypil ohromný pohár vína na opětné slavné pozdvižení české koruny, načež skonal.^[zdroj?] Jeho smrtí vymírá celý vartenberský rod. Po Otově smrti se nejvyšším číšníkem stal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a úřad přešel dědičně rodu Slavatů.

Odkazy

Reference

Literatura

• MÜLLER, Karel. Lázně Sedmihorské na Hrubé Skále a okolí: průvodce pro hosty sedmihorské a cestující. V Praze: M. Knapp, 1882. s. 97. Dostupné online
• Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. V Praze: J. Otto. s. 439. Dostupné online

Externí odkazy

• Ota Jindřich z Vartenberka v informačním systému abART

Autoritní data	AbARTP: 41789