| Otl Aicher | |
|---|---|
 Otl Aicher (1959) | |
| Rodné jméno | Otto Aicher |
| Narození | 13. května 1922 Ulm |
| Úmrtí | 1. září 1991 (ve věku 69 let) Günzburg |
| Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Mnichově |
| Povolání | designér, grafický designér, sochař, typograf a vysokoškolský učitel |
| Choť | Inge Aicher-Schollová |
| Děti | Julian Aicher Manuel Aicher Florian Aicher Pia Aicher |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otto „Otl“ Aicher (13. května 1922 Ulm – 1. září 1991 Günzburg) byl německý grafický designér, typograf, zakladatel ulmské školy designu a autor piktogramů pro Letní olympijské hry 1972 v Mnichově.
Osobní život
Narodil se v roce 1922 v ulmské městské části Söflingen.[1] Odmítl vstoupit do Hitlerjugend, kvůli čemuž nebyl nejprve připuštěn k Abitur, německé obdobě maturity. Za protistátní činnost byl krátce zadržen Gestapem. V září 1941 byl odveden na frontu. Byl aktivním členem Bílé růže a blízkým přítelem sourozenců Schollových, se kterými vedl filozofické debaty a vyměňoval si eseje.[2] Před koncem války v roce 1945 dezertoval. S nejstarší sestrou popravených Sophie a Hanse Inge (1917–1998) se v roce 1952 oženil, pár měl spolu pět dětí. Aicher zemřel 1. září 1991 v nemocnici v Günzburgu na následky dopravní nehody.[1]
Kariéra
Po válce studoval sochařství a začal se aktivně zajímat o budoucí liberální směřování německé společnosti, k čemuž měl sloužit mimo jiné kvalitní funkcionální design všedních věcí bez patosu.[3] V roce 1948 si založil vlastní grafické studio v Ulmu a podílel se na novém firemním stylu společnosti Braun.[4] S Inge a Maxem Billem založil v Ulmu v roce 1953 vysokou školu designu Hochschule für Gestaltung Ulm, která byla považována za duchovního pokračovatele Bauhausu a jejíž fungování a filozofie vycházely z jejich demokratického pohledu na svět.[3]
Aicher byl zodpovědný za vizuální styl Letních olympijských her 1972 v Mnichově a dbal na to, aby druhé německé hry nijak neodkazovaly na monumentálnost těch v roce 1936. Krajinným architektem her byl jeho přítel Günther Grzimek. Aicher pro hry vytvořil sadu piktogramů, vycházející z piktogramů z Tokia před osmi lety, která zobecněla.[3] Je rovněž autorem identity Lufthansy a v roce 1988 vydal písmo Rotis, pojmenované po vesnici, ve které od roku 1972 žil. Aicher navrhl busty sourozenců Schollových vystavené v Ulmu.[1]
Galerie
-
piktogramy znázorňující atletiku a fotbal -
piktogram znázorňující plavání -
písmo Rotis -
ocasní plochy letadel Lufthansa
Reference
- ↑ a b c The biography of an exceptional designer [online]. Internationales Design Zentrum Berlin [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ At the Heart of the White Rose: Letters and Diaries of Hans and Sophie Scholl. Překlad J. Maxwell Brownjohn. Walden: Plough Publishing House, 2017. S. 174. (anglicky)
- ↑ a b c SCHILLER, Kay; YOUNG, Christopher. Motion and landscape: Otl Aicher, Günther Grzimek and the graphic and garden designs of the 1972 Munich Olympics. S. 274–276, 279. www.jstor.org [online]. Urban History, 2010. Roč. 37, čís. 2, s. 274–276, 279. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIELL, Charlotte; FIELL, Peter. Design 20. století. Překlad Jaroslava Burkertová. Praha: Nakladatelství Slovart, 2003. ISBN 80-7209-560-9. S. 11.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otl Aicher na Wikimedia Commons - Webová stránka Internationales Design Zentrum Berlin věnovaná Aicherovi (německy) (anglicky)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Otl_Aicher |
