Otmar Záhora

plk. Otmar Záhora
Narození	29. září 1909 Břeclav Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	23. června 1949 (ve věku 39 let) Žiar Československo Československo
Příčina úmrtí	autonehoda
Národnost	česká
Alma mater	Vysoká škola válečná
Povolání	voják
Zaměstnavatel	Československá armáda
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Otmar Záhora (29. září 1909 Břeclav – 23. června 1949 Žiar) byl důstojník a příslušník Československé armády v zahraničí v období druhé světové války.

Život

Před druhou světovou válkou

Otmar Záhora se narodil 29. září v Břeclavi. V Ostravě vystudoval vyšší průmyslovou školu a 1. října 1929 nastoupil vojenskou prezenční službu k pěšímu pluku 2 v Terezíně, během které absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze. Rozhodl se stát vojákem z povolání a v roce 1931 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, které zdárně ukončil v roce 1933. Do roku 1937 sloužil u pěšího pluku 39 v Bratislavě, poté působil jako instruktor zpět na Vojenské akademii v Hranicích. Konec roku 1938 a začátek roku 1939 strávil u pěšího pluku 27 na pozici velitele roty. Dosáhl hodnosti nadporučíka.

Druhá světová válka

Po německé okupaci v březnu 1939 byl Otmar Záhora během likvidace Československé armády propuštěn do zálohy. Po absolvování potřebného kvalifikačního kurzu začal pracovat na úřadovně hospodářské kontroly v Brně. Dne 15. března 1940 ilegálně opustil Protektorát Čechy a Morava a přes Bratislavu, Budapešť a Bělehrad se dostal do francouzského Agde, kde 27. dubna téhož roku vstoupil do zde vznikající československé zahraniční jednotky. Na pozici velitele roty se zúčastnil ústupových bojů na Marně, Seině a Loiře. Po pádu Francie se evakuoval do Spojeného království. Zde absolvoval řadu zdokonalovacích kurzů a v září 1943 byl odeslán do Sovětského svazu k 1. československé samostatné brigádě. Na pozici zástupce velitele II. praporu se zúčastnil bojů o Kyjev. Dne 1. ledna 1944 byl ustanoven velitelem II. praporu a v březnu téhož roku velitelem I. praporu 2. československé samostatné brigády. Během Karpatsko-dukelské operace zastával funkci zástupce 1. československé samostatné brigády a byl raněn. Po rekonvalescenci byl zařazen k náhradnímu pluku, od prosince 1944 velel škole pro důstojníky pěchoty, spojovacího a ženijního vojska v záloze. Válku ukončil v hodnosti majora.

Po druhé světové válce

Po skončení války byl Otmar Záhora ustanoven velitelem pěšího praporu 41 v Žilině, na jaře 1946 se zapojil do bojů proti banderovcům. V září nastoupil ke studiu na Vysoké škole válečné v Praze, poté sloužil u u 1. oddělení štábu 4. pěší divize v Žilině. Od února 1948 zastával funkci zástupce velitele 2. pěší brigády v Banské Bystrici v době, kdy byl její velitel v kurzu vyšších velitelů. Od března téhož roku působil jako vedoucí profesor taktiky pěchoty na Vysoké škole válečné v Praze, 1. říjnu téhož roku byl ustanoven náčelníkem stolice pěchoty. Dosáhl hodnosti plukovníka. Zemřel 23. června 1949 při autonehodě v Žiaru u Liptovského Mikuláše.

Vyznamenání

• 1940 a 3x 1944 Československý válečný kříž 1939
• 1940 Croix de guerre
• 1944 Řád vlastenecké války
• 1944 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• 1945 Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• 1945 Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945
• 1946 Řád za vojenské ctnosti
• 1947 Řád rumunské koruny IV. třídy

Odkazy

Literatura

• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 332–333. 

Externí odkazy

• Záhora, Otmar na stránkách Válka.cz