Oxid rheničitý

Oxid rheničitý
Struktura oxidu rheničitého. Šedé atomy jsou Re, červené O
Obecné
Systematický název	Oxid rheničitý
Anglický název	Rhenium(IV) oxide
Německý název	Rhenium(IV)-oxid
Sumární vzorec	ReO₂
Vzhled	Šedá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	12036-09-8
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	234-839-0
PubChem	82847
SMILES	O=[Re]=O
InChI	InChI=1S/2O.Re Key: WXBOMIKEWRRKBB-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost	218,206 g/mol
Teplota rozkladu	1000 °C
Hustota	11,4 g/cm³
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Měrná magnetická susceptibilita	+44.0·10⁻⁶ cm³/mol
Struktura
Krystalová struktura	Kosočtverečná
Bezpečnost
NFPA 704	0 1 0
Teplota vznícení	Nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rheničitý je sloučenina rhenia v oxidačním stavu IV, jeho vzorec je ReO₂. Jde o šedou až černou krystalickou látku se strukturou rutilu.^[1] Používá se jako katalyzátor.

Syntéza a reakce

Lze jej připravit komproporcionační reakcí oxidu rhenistého s kovovým rheniem:^[2]

2 Re₂O₇ + 3 Re → 7 ReO₂

Při zahřívání dochází ke zpětné reakci, disproporcionaci:

7 ReO₂ → 2 Re₂O₇ + 3 Re

Reakcí s peroxidem vodíku nebo oxidujícími kyselinami vytváří rhenistany. S taveninou hydroxidu sodného reaguje za vzniku rheničitanu sodného:^[3]

2 NaOH + ReO₂ → Na₂ReO₃ + H₂O

Odkazy

Reference

↑ Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky)
↑ G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.
↑ G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rhenium(IV) oxide na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Rhenium Dioxide [online]. Aaamolybdenum.com [cit. 2017-09-12]. Dostupné online. (anglicky)

[2] G. Glemser "Rhenium (IV) Oxide" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1480.

[3] G. Glemser "Sodium Rhenate (IV)" Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1483.

[1]

[2]

[3]

Zdroj dat	cs.wikipedia.org
Originál	cs.wikipedia.org/wiki/Oxid_rheničitý

Oxid rheničitý

Syntéza a reakce

Odkazy

Reference

Kalkulačka - Výpočet

Banky a Bankomaty

Práce - Volná místa

Dávky a příspěvky

Investice

Drahé kovy

Podnikání

Další odkazy

English version

Oxidy s prvkem v oxidačním čísle IV.

Oxid americičitý (Am O₂) • Oxid uhličitý (C O₂) • Oxid ceričitý (Ce O₂) • Oxid chloričitý (Cl O₂) • Oxid chromičitý (Cr O₂) • Oxid dusičitý (N O₂) • Oxid germaničitý (Ge O₂) • Oxid hafničitý (Hf O₂) • Oxid neptuničitý (Np O₂) • Oxid olovičitý (Pb O₂) • Oxid manganičitý (Mn O₂) • Oxid molybdeničitý (Mo O₂) • Oxid osmičitý (Os O₂) • Oxid platiničitý (PtO₂) • Oxid plutoničitý (Pu O₂) • Oxid protaktiničitý (Pa O₂) • Oxid rheničitý (Re O₂) • Oxid rutheničitý (Ru O₂) • Oxid seleničitý (Se O₂) • Oxid křemičitý (Si O₂) • Oxid siřičitý (S O₂) • Oxid telluričitý (Te O₂) • Oxid thoričitý (Th O₂) • Oxid cíničitý (Sn O₂) • Oxid titaničitý (Ti O₂) • Oxid wolframičitý (W O₂) • Oxid uraničitý (U O₂) • Oxid vanadičitý (V O₂) • Oxid zirkoničitý (Zr O₂)

viz též Trioxid uhlíku (C O₃) • Oxid praseodymito-praseodymičitý (Pr₆O₁₁) • Oxid rhodito-platiničitý (Rh₂Pt O₅)