Přítelkyně pana ministra

Přítelkyně pana ministra
Země původu	Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Jazyk	čeština
Délka	93 minut
Žánr	komedie
Námět, scénář a režie	Vladimír Slavínský
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Oldřich Nový Adina Mandlová Jaroslav Marvan Raoul Schránil Zdenka Baldová František Paul
Produkce	Jan Kubíček
Hudba	Josef Dobeš Jiří Mihule
Kamera	Ferdinand Pečenka
Střih	Jan Kohout
Zvuk	František Šindelář
Architekt	Alois Mecera
Výroba a distribuce
Premiéra	22. března 1940
Produkční společnost	Brom
Distribuce	Brom
Přítelkyně pana ministra na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přítelkyně pana ministra je česká romantická komedie z roku 1940 režiséra Vladimíra Slavínského, která navazuje na filmovou tvorbu první republiky a pojednává o tom, že i pomluva někdy může člověku pomoci ke štěstí.

Děj

Hlavní postavou filmu je písařka Julinka Svobodová, která pracuje v prosperující věhlasné firmě Hrubý a syn. Julinka sice pracuje dobře, jenom se občas opozdí, ale bere pořád strašně malý plat. Jednou ji ale zahlédne největší drbna, jak jede výtahem s panem ministrem, který bydlí ve stejném domě jako ona. V tu chvíli je nová „zaručená“ zpráva na světě. Tato nevinná pomluva se roznese po celém domě, a dokonce se dostane i do firmy, kde Julinka pracuje. Starý pan továrník se svým synem Janem se rozhodnou povýšit Julinku na sekretářku pana ředitele. Konečně má lepší práci i větší plat. Sice jí je divné, proč se jí pořád Jan vyptává na pana ministra, ale nijak zvlášť to neřeší. Firma Hrubý a syn je jednoho dne nespravedlivě očerněna v novinách a Jan Julinku poprosí, zda by mohla nedorozumění vysvětlit panu ministrovi. Je tím zaskočena, ale slíbí, že když ho náhodou potká, udělá to. Pak se pan ministr ale sám dozví, že firma byla nespravedlivě očerněna, vše napraví a v novinách druhý den vychází omluva. Tu si samozřejmě Jan s otcem přečtou a zmatenou Julinku div nenosí na rukou. A nejenom kvůli tomu. Jan si uvědomí, že se do Julinky zamiloval, a pozve ji na večeři. Ta je nadšena. Také ji pozve na slavnost u nich doma a představí ji mamince, která s úsměvem konstatuje, že se jí Julinka zamlouvá. Potom Julince Jan zazpívá píseň „Oči tmavohnědé“, které nikdo nedovede mít rád tolik jako on. A protože Julinka vskutku tmavohnědé oči má a pozná, že písnička patřila jí, je velmi šťastná. Jan si ale uvědomí, že Julinka je vlastně přítelkyně pana ministra a že nemohou být spolu. Tuto pomluvu, která jí tak zásadně ovlivnila život, však překvapenému Janovi vyvrátí a jejich štěstí už nemůže stát nic v cestě.

Obsazení

Odkazy

Literatura

Monografie

• Kolektiv autorů. Český hraný film II. 1930–1945. 1. vyd. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4. 

Články v periodikách

• BROUSIL, Antonín Martin. Film Slavínského, Nového a Mandlové. Na okraj Přítelkyně pana ministra. Venkov. Praha: Novina - tiskařské a vydavatelské podniky v Praze, 27. březen 1940, roč. 35, čís. 71, s. 7. ISSN 1805-0905. 

Externí odkazy

• Přítelkyně pana ministra ve Filmovém přehledu
• Přítelkyně pana ministra v Česko-Slovenské filmové databázi
• Přítelkyně pana ministra na Kinoboxu
• Přítelkyně pana ministra ve Filmové databázi
• Přítelkyně pana ministra v Internet Movie Database (anglicky)