Předklonka

Předklonky jsou nepřízvučná slova, která stojí před přízvučným slovem po pauze^[1] a vyslovují se s tímto přízvučným slovem jako jeden přízvučný celek. Toto spojování s přízvučným slovem nazýváme přiklánění.^[2]

Popis

Předklonka (proklitikon, množné číslo proklitika) je slovo (zpravidla krátké), které nemá vlastní přízvuk. Tvoří přízvučný celek s následujícím slovem.

Spolu s (přinejmenším v češtině) rozšířenějšími příklonkami (enklitika), které tvoří přízvučné celky se slovy předcházejícími, je označujeme souhrnným názvem klitika (jednotné číslo klitikon).

Typickými předklonkami v češtině jsou spojky a, i, ale. Všechny předklonky v češtině jsou nestálé – mohou se objevovat i jako foneticky samostatná slova (stálé předklonky se nazývají také proklitika tantum).^[3]

Příklady

Tak, a teď ať mi někdo tvrdí, že ten jelen nebyl včera večer postřelen!^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• KOLÁŘOVÁ, Ivana; HAUSER, Přemysl; KLÍMOVÁ, Květoslava; ONDRÁŠKOVÁ, Karla, 2012. Český jazyk: pro studující učitelství 1. stupně základní školy. Praha: Grada publishing. 
• UHLÍŘOVÁ, Ludmila; KOSTA, Peter; VESELOVSKÁ, Ludmila, 2017. Nový encyklopedický slovník češtiny (czechency.org) [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 2017 [cit. 2022-08-18]. Kapitola Klitikon. Dostupné online. 
• SVOBODA, Aleš, 1984. České slovosledné pozice z pohledu aktuálního členění (I). Slovo a slovesnost. Roč. 45, čís. 1, s. 22–34. Dostupné online. ISSN 0037-7031. 
• MARTINEC, Ivo, a kol., 2013. Český jazyk pro SOŠ a SOU. ucebnice.fraus.cz. Dostupné online. ISBN 978-80-7238-875-2. 

Související články

• Příklonka

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.