Předseda vlády Nizozemska

Předseda vlády Nizozemska
Minister-president van Nederland
Úřadující Mark Rutte od 14. října 2010
Sídlo	Catshuis
Jmenuje	Panovník Nizozemska
Funkční období	4 roky, obnovitelné
První ve funkci	Gerrit Schimmelpenninck
Vytvoření	25. března 1848
Zástupce	Místopředseda vlády
Plat	186 414 € ročně[1]
Webová stránka	www.government.nl/ministries/ministry-of-general-affairs
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předseda vlády Nizozemska (nizozemsky: Minister-president van Nederland) je hlava výkonné moci nizozemské vlády.^[2] Ačkoli je panovník de iure hlavou vlády, předseda vlády de facto zastává tuto roli jako úředník, který předsedá Radě ministrů a koordinuje její politiku se zbytkem vlády. Premiér ve své roli předsedy vlády také zastupuje Nizozemsko v Evropské radě. Současný úřadující premiér Mark Rutte je ve funkci od 14. října 2010, přičemž jeho čtvrtá vláda byla inaugurována 10. ledna 2022.^[3] Na svou funkci rezignoval 7. července 2023 a dokud po nizozemských parlamentních volbách v roce 2023 nesloží přísahu nový premiér, bude vykonávat funkci v demisi.^[4]

Historie

Postupně se předseda vlády stal oficiální funkcí vládního vůdce, kterou převzal politický vůdce největší strany. Od roku 1845 je role prvního ministra relevantní. V uvedeném roce byla ústava Nizozemska pozměněna tak, aby ministři odpovídali parlamentu a již nebyli odpovědni králi, který působil jako hlava kabinetu. Do roku 1901 se pozice předsedy Rady ministrů oficiálně střídala mezi ministry. V letech 1901 až 1945 se pozice formálně stále střídala, ale prominentní politici si mohli nárokovat rotační období čtyř let.

V roce 1937 bylo zavedeno samostatné ministerstvo pro všeobecné záležitosti, které bylo neformálně spojeno s předsedou vlády. Barend Biesheuvel (1971–1974) byl posledním předsedou vlády, který nebyl politickým vůdcem největší strany v kabinetu; jeho byla ve skutečnosti třetí největší. V roce 1983 byla funkce předsedy vlády stanovena ústavou.

Postavení předsedy vlády bylo posíleno vytvořením Evropské rady. V listopadu 2006 byl změněn jednací řád Rady ministrů, aby umožnil předsedovi vlády zařadit jakýkoli bod na pořad jednání rady a nečekat na převzetí iniciativy ministra. Změna jednacího řádu vlády v červenci 2008 umožnila předsedovi vlády řídit náklady královského rodu napříč resorty, aby jeden útvar kontroloval náklady královského rodu, které hradí několik ministerstev.

Role

Přestože je předseda vlády přední nizozemskou politickou osobností a hlavou de facto nejvyššího úřadu, nejsou tak silní jako britský předseda vlády a německý kancléř. Je to hlavně proto, že historicky byli všichni nizozemští ministři odpovědní panovníkovi (platí i pro premiéry v jiných zemích); ministři se střídali, aby obsadili místo předsedy vlády, a v roli měli jen malou, pokud vůbec nějakou kontrolu nad ostatními ministry. Role předsedy vlády nabyla na důležitosti, když se ministři stali odpovědnými parlamentu, a pozice se stala většinou vyhrazena vůdci největší politické strany ve Sněmovně reprezentantů. Přesto, že pozice má omezené pravomoci ve srovnání s ekvivalentem v ostatních sousedních parlamentních demokraciích, je role předsedy vlády popsána jako primus inter pares („první mezi rovnými“).

Po ústavní revizi z roku 1983 byla v nizozemské ústavě poprvé formalizována pozice předsedy vlády. Podle nizozemské ústavy vládu tvoří král a ministři. Ústava stanovuje, že předseda vlády předsedá Radě ministrů (článek 45) a je jmenován královským dekretem (článek 43). Královský dekret o jmenování ostatních ministrů musí být podepsán předsedou vlády (článek 48). Král se již neúčastní zasedání Rady ministrů.

Předseda vlády předsedá týdenním zasedáním Rady ministrů a má pravomoc stanovit agendu těchto setkání. Předseda vlády je také ministr pro všeobecné záležitosti (Ministr van Algemene Zaken) a hraje důležitou roli při koordinaci politiky a odpovídá za vládní informační službu (nizozemsky: Rijksvoorlichtingsdienst).

Předseda vlády je také odpovědný za královský rod a má týdenní setkání s králem ohledně vládní politiky. Premiér neformálně funguje jako „tvář“ kabinetu pro veřejnost. Po pátečních jednáních kabinetu pořádá předseda vlády tiskovou konferenci o rozhodnutích kabinetu a aktuálních záležitostech. Předseda vlády má také některé funkce v mezinárodních záležitostech, každých šest měsíců se účastní zasedání Evropské rady a udržuje dvoustranné kontakty. Kancelář předsedy vlády je od 80. let 20. století osmiboká věž s názvem „Malá věž“ (Torentje) v Binnenhofu v Haagu. Oficiální rezidence (která se používá pouze pro úřední funkce) je Catshuis; posledním předsedou vlády, který žil v Catshuisu, byl Dries van Agt. Úřadující Mark Rutte žije v bytě v centru Haagu. Premiér má ochranku, jejíž kapacita byla v roce 2021 navýšena kvůli obavám z únosu.^[5]

Přestože jsou předsedové vlády téměř vždy politickým vůdcem své strany a jako takoví jsou zvoleni za člena Sněmovny reprezentantů, musí se (a další ministři, kteří byli vybráni jako zástupci) po dobu svého funkčního období vzdát svého křesla, protože nizozemští ministři nesmějí být členy parlamentu.

Jmenování

Nizozemský volební systém téměř znemožňuje, aby jedna strana získala naprostou většinu ve Sněmovně reprezentantů; žádná strana tak od roku 1900 neučinila. Nizozemské vlády jsou tedy vždy koalice mezi dvěma nebo více stranami. Po posledních volbách Sněmovna jmenovala „zvěda“, který hledá, jak interpretovat výsledky voleb (tato role byla před rokem 2012 koordinovaná panovníkem). Na základě této rady jmenuje sněmovna informátora, který kontroluje budoucí koalice a vede jednání mezi potenciálními partnery. Pokud bude sněmovna úspěšná, jmenuje formátora, který uzavře rozhovory mezi členy budoucí koalice. Formátor je téměř vždy vůdcem největší strany v budoucí koalici, a tedy de facto nominovaný předseda vlády. Před rokem 2012 měl panovník v tomto procesu značnou roli zejména v počátečních fázích a při jmenování informátorů a formátorů. Reformy v roce 2012 převedly tyto úkoly na Sněmovnu reprezentantů, čímž do značné míry eliminovaly královský vliv na proces.

Obvykle trvá několik měsíců vyjednávání, než je formátor připraven přijmout formální královské pozvání k sestavení vlády. Panovník poté jmenuje ministry a státní tajemníky (mladší ministry), kteří poté rezignují na svá místa ve sněmovně nebo na jinou práci, pokud jsou jmenováni, aniž by byli zastupiteli.

Seniorní místopředseda vlády Nizozemska je obvykle z druhé největší koaliční strany. Pokud je v koalici více stran, zpravidla také každá jmenuje jednoho ze svých ministrů místopředsedy vlády.^[6]

Místopředsedové vlády

Král jmenuje místopředsedy vlády. Všichni menší partneři v koalici obvykle dostávají jednoho místopředsedu vlády; jsou řazeni podle velikosti příslušných stran. Pokud není přítomen předseda vlády, předsedá schůzi vlády. V současné čtvrté Rutteho vládě těmto schůzím předsedá Sigrid Kaagová jako první místopředsedkyně vlády Nizozemska, přičemž dalšími místopředsedkyněmi jsou Wopke Hoekstra a Carola Schoutenová. Nejstarší člen kabinetu předsedá schůzi, když chybí předseda vlády a všichni místopředsedové.

Nizozemské království

Předseda vlády je také předsedou Rady ministrů Nizozemského království, a proto se také zabývá záležitostmi, které se dotýkají ostatních zemí v království; Aruby, Curaçaa a Sint Maartenu. Nezávislé kabinety Aruby, Curaçaa a Sint Maartenu mají také své vlastní ministerské předsedy: Evelyn Wever-Croes (předsedkyně vlády Aruby), Gilmar Pisas (předseda vlády Curaçaa) a Silveria Jacobs (předsedkyně vlády Sint Maartenu). Rada ministrů Nizozemského království zahrnuje zplnomocněného ministra z ostatních zemí království. Ti nejsou zahrnuti ve vládě Království.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prime Minister of the Netherlands na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam premiérů Nizozemska

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu premiér Nizozemska na Wikimedia Commons

Premiéři Nizozemska
Wim Schermerhorn (1945–1946) • Louis Beel (1946–1948) • Willem Drees (1948–1958) • Louis Beel (1958–1959) • Jan de Quay (1959–1963) • Victor Marijnen (1963–1965) • Jo Cals (1965–1966) • Jelle Zijlstra (1966–1967) • Piet de Jong (1967–1971) • Barend Biesheuvel (1971–1973) • Joop den Uyl (1973–1977) • Dries van Agt (1977–1982) • Ruud Lubbers (1982–1994) • Wim Kok (1994–2002) • Jan Peter Balkenende (2002–2010) • Mark Rutte (od 2010)

Autoritní data	LCCN: n80030499 VIAF: 145411209 WorldCat Identities: lccn-n80030499