| PPD | |
|---|---|
 | |
| Typ | Samopal |
| Místo původu |  Sovětský svaz |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1935 — 1945 |
| Používána | Viz Uživatelé |
| Války | Španělská občanská válka Zimní válka Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka Korejská válka Povstání Hukbalahap Libanoská krize (1958) Libanonská občanská válka[1] |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Vasilij Děgťarjov |
| Navrženo | 1934 |
| Výroba | 1934–1942;[2] většina roku 1940 |
| Vyrobeno kusů | 4100 ks PPD 34/38, 80000 ks PPD 40 |
| Varianty | PPD-34, PPD-34/38, PPD-40 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 5,69 kg (s bubnovým zásobníkem) |
| Délka | 779 mm |
| Délka hlavně | 269 mm |
| Typ náboje | 7,62 × 25 mm Tokarev |
| Ráže | 7,62 mm |
| Princip střelby | zákluz |
| Kadence | cca 800 ran/minutu |
| Úsťová rychlost | 480 m/s |
| Účinný dostřel | cca 200 m |
| Zásobování municí | schránkový zásobník na 25 nábojů (PPD-34, PPD-34/38), bubnový zásobník na 71 nábojů (PPD-40) |
Děgťarjov PPD byl sovětský samopal zkonstruovaný Vasilijem Děgťarjovem. Jeho počátky spadají do roku 1934. První zkušební dodávky samopalů pro sovětská vojska se uskutečnily v roce 1935, přičemž se jednalo o několik kusů. Do konce roku 1936 bylo vyrobeno pouze 67 exemplářů. Větší sériová výroba započala až roku 1937, do roku 1939 bylo vyrobeno 4100 kusů vzoru PPD-34/38. Roku 1940 se rozjela výroba zmodernizovaného typu PPD-40, který byl vyráběn do roku 1942 v počtu asi 80 tisíc kusů.
Konstrukce
Samopal Děgťarjov vzor 1934 má neuzamčený závěr, zakřivený zásobník na 25 nábojů, plášť hlavně je opatřen ventilačními otvory. Přepínač režimu střelby je umístěn před jazýčkem spouště. Pojistka na napínací páce může blokovat závěr v přední i zadní poloze. Sektorové hledí je nastavitelné do 500 m. Modifikace PPD-40 umožňuje použití velkokapacitního bubnového zásobníku na 71 nábojů.
Varianty
- PPD-34 první verze přijata do výzbroje v malém množství, zásobník na 35 nábojů
- PPD-34/38 modernizace která používá zásobník na 35 nábojů nebo bubnový na 71 nábojů
- PPD-40 modernizace samopalu vychází z Suomi m/1931
Služba
Samopal Děgtarjov vzor 1934 (PPD-34) byl přijat do výzbroje v roce 1935 pouze v omezeném počtu. Ačkoliv roku 1938 vznikl modernizovaný vzor PPD-34/38 v roce 1939 byla výroba úplně zastavena. Teprve po zkušenostech s finskými samopaly Suomi m/1931 byla roku 1940 znovu obnovena a modifikace PPD-40 byla vyráběna až do roku 1941. Většina těchto zbraní byla ztracena v průběhu počáteční fáze německého útoku, ale omezený počet jich sloužil ještě v pozdějším období.
Uživatelé
- Albánie
Albánie[3] - Čínská republika
Čínská republika: Během druhé čínsko-japonské války obdržela 3 000 ks. - Finsko
Finsko[4][5] - Německá říše
Německá říše: Ukořistěné PPD-34/38 označené jako Maschinenpistole 716(r). Ukořistěné PPD-40 označené jako Maschinenpistole 715(r). - Polsko
Polsko 
Libanonské síly- Severní Korea
Severní Korea 
Hukbalahap- Slovensko
Slovensko: Používaný slovenskými silami na východní frontě.[6] - Sovětský svaz
Sovětský svaz - Španělská republika
Španělská republika: Použití PPD-34/38 španělskou republikánskou armádou během španělské občanské války.[7][8] - Jugoslávie
Jugoslávie: 5000 bylo dodáno ze Sovětského svazu v letech 1944-1945.[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Lebanese Forces : The Weapons: Sub Machine Guns (SMG) [online]. 2016-03-03 [cit. 2022-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ "В декабре 1942 г. из-за сложности конструкции ППД был снят с вооружения РККА и его производство было прекращено"
КПСС и строительство советских вооруженных сил. (Коллектив авторов). 2е изд. М., Воениздат, 1967; стр.277 - ↑ Jane's Infantry Weapons 2009/2010. Redakce Jones Richard D.. 35th. vyd. Coulsdon: Jane's Information Group, January 27, 2009. ISBN 978-0-7106-2869-5. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Finnish Army ARMY 1918–1945. [s.l.]: Jaegerplatoon Kapitola Machinepistols part 2. Je zde použita šablona
{{Citation}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ MCNAB, Chris. 20th Century Military Uniforms. 2nd. vyd. Kent: Grange Books, 2002. ISBN 1-84013-476-3. S. 67. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Slovak Armed Forces [online]. 15 September 2020 [cit. 2024-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 January 2021. Je zde použita šablona
{{Cite web}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ "Las armas de la Guerra Civil Española", José María Manrique García, Lucas Molina Franco.
- ↑ World War II in Europe: An Encyclopedia, Volume 1. Redakce David T. Zabecki. [s.l.]: Routledge, 1998. ISBN 0824070291. S. 1013–1014. Je zde použita šablona
{{Cite book}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Бранко Богданович. Югославский ТТ по имени «Тетеjац» // журнал «Оружие», № 10, октябрь 2012. стр.42-56
Literatura
- V. Dolínek, V. Francev, J. Šach - Fotografický atlas zbraní 1. a 2. světové války - Nakladatelství Aventinum, Praha 2001 - ISBN 80-7151-198-6
- A. B. Žuk - Pušky a samopaly - Naše vojsko, Praha 1992 - ISBN 80-206-0150-3
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu PPD na Wikimedia Commons - Samopal sovětský vz. 1934/38 (Děgťarjov PPD-34/38 a PPD-40) na Palba.cz
- Samopal PPD na Modern Firearms
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/PPD_(samopal) |
