 Pakůň žíhaný | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Nadtřída | čtyřnožci (Tetrapoda) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | buvolci (Alcelaphinae) |
| Rod | pakůň (Connochaetes) |
| Binomické jméno | |
| Connochaetes taurinus (Burchell, 1823) | |
 Rozšíření pakoně žíhaného (červeně) | |
| Poddruhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pakůň žíhaný (Connochaetes taurinus) je velký savec z čeledi turovitých (Bovidae), který obývá jižní Keňu až po sever Jižní Afriky (viz mapa).
Popis
Pakůň žíhaný je zvíře měřící 1,7 až 2,4 metru na délku. Ocas měří 60 až 100 cm. Hmotnost jedince může přesáhnout i 270 kg. Ve své domovině obývá převážně otevřené travnaté krajiny, buše a savany. Srst na těle má nejčastěji šedou, občas světle hnědou barvu a mají úzkou černou hřívu. Na hlavě mají černý tlustý pruh táhnoucí se od rohů až po čenich; jen boční strany hlavy jsou obvykle světlejší. Díky černému obličeji a bílé dlouhé bradce poněkud přihlouplý výraz. Působí sice neohrabaným dojmem, ale jde o celkem rychlého savce, který se pohybuje jakoby koňským cvalem a vydává bručivé zvuky.
Dosahují v běhu rychlosti až 70 km/h.[2]
Ekologie
Pakoně jsou velice pospolní a ve východní Africe lze v období sucha spatřit stáda čítající i několik desítek tisíc jedinců,[3] která podnikají migrace za vodou a pastvou až 1600 km dlouhé.[zdroj?] Stáda v období rozmnožování nemívají více než 150 samic s mláďaty a 1 až 3 samce. Samci hlídkují na okrajích stáda, které udržují pohromadě a brání pásmo kolem něj, a to dokonce i během migrace. Pakoně se téměř výhradně živí trávou a potřebují často pít, proto se zdržují často blízko vody a není výjimkou, když se zdržují ve stádech spolu se zebrami nebo s pštrosy, jelikož využívají vzájemné ostražitosti a upozorní ostatní včas náhlým útěkem. Mezi přirozené a největší nepřátele pakoně patří hlavně lvi, gepardi, psi hyenovití, hyeny a u vody nejčastěji krokodýli.
Rohy mají jak samec, tak samice a obě pohlaví se od sebe liší pouze velikostí (samice je menší). Březost trvá zhruba 8,5 měsíců a samice rodí jedno mládě, které se dokáže během 3 až 5 minut postavit.
Taxonomie
Pakoně žíhaného poprvé popsal Burchell ve své publikaci v roce 1833 a pravděpodobně se jednalo o vzorek z Keni. U pakoně žíhaného rozeznáváme celkem pět poddruhů, které obývají území od Keni až po Jižní Afriku. Mezi ně patří:
- Pakůň žíhaný bělobradý (Connochaetes taurinus albojubatus)
- Connochaetes taurinus cooksoni
- Connochaetes taurinus johnstoni
- Connochaetes taurinus mearusi
- Pakůň žíhaný modrý (Connochaetes taurinus taurinus)
V současné době nehrozí pakoni žíhanému žádná akutní hrozba vyhubení, ale je závislý na ochraně.
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ [1]
- ↑ Archivovaná kopie. www.kilimanjaro.cz [online]. [cit. 2007-10-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-12.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pakůň žíhaný na Wikimedia Commons - Pakůň žíhaný na BioLibu
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pakůň_žíhaný |
