Palác Kinských (Vídeň)

Palác Kinských (ve Vídni) Palais Kinski (in Wien)
Palác Kinských ve Vídni
Základní informace
Sloh	Baroko
Architekt	Johann Lucas von Hildebrandt
Výstavba	1713 až 1719
Materiál	kámen
Další majitelé	Kinští
Současný majitel	Wlaschekové
Poloha
Adresa	Freyung 4, Vnitřní město, Rakousko Rakousko
Souřadnice	48°12′41,4″ s. š., 16°21′49,68″ v. d.
Další informace
Kód památky	30272
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Kinských ve Vídni (německy Palais Kinsky, nebo též Palais Daun-Kinsky) je barokní městský palác. Nachází se na vídeňském náměstí Freyungu č. 4 ve Vnitřním městě na rozdvojení ulice Herrengasse. Je to jeden z nejvýznamnějších vrcholně barokních paláců ve Vídni.

Dějiny

Palác byl postaven v letech 1713 až 1719 Johannem Lucasem von Hildebrandtem pro polního maršála Wiricha Filipa hraběte Dauna, přičemž vznikl v době těsně po odražení nebezpečí hrozícího ze strany Osmanské říše, jako Vienna gloriosa.

7. května 1763 se v paláci narodil kníže Josef Antonín Poniatowský, pozdější polský generál a francouzský maršál. V roce 1764 palác získal hrabě Khevenhüller a o deset let později, roku 1784 přešel na Rosu hraběnku Kinskou.

Jednu dobu palác sloužil jako základna městských gard (něm. Stadtguardia), předchůdce dnešní rakouské policie.

Po roce 1945 byl v paláci zřízen důstojnický klub britské okupační armády. Dnes je palác v držení rodiny Karla Wlascheka (zemřel v r. 2015).

Na 2. nádvoří domu se nachází mauzoleum Wlascheků. Podle vídeňského obecního zákona smějí být pohřebiště zřizována pouze na pozemcích o rozloze nad 2000 m². Toho Wlaschek využil, aby v paláci Kinských zřídil mauzoleum své rodiny. Spočívají zde nejen jeho rodiče, ale také jeho čtvrtá manželka, která zemřela v roce 2003. A také od r. 2015 i on sám.......

Vznik paláce

Pozoruhodné průčelí se svým portálem s římskými motivy se stal díky svým dekorativním prvkům vzorem až do 19. století.

Stejně tak pozoruhodný je interiér se schodištěm (zřejmě podle návrhu Antonia Beduzziho) a nástropní fresky v piano nobile. Ty jsou dílem Carla Carloneho a společně s kvadraturami Marcantonia Chiariniho představují apoteózu hraběte Dauna. Schodiště se zde rozevírá do dvou přes sebe ležících, odpočívadly přerušených ploch dvou hlavních pater, jež se skládají z pilastrů tvořených vysokým řádem na fasádě. Poslední poschodí je zvýrazněno kruhovým balkónem ve vnitřní části schodiště, který vytváří rám nástropní fresky a iluzorní perspektiva malby tak vytváří zdání vznášejícího se a ještě neskutečnějšího obrazu.^[1]

Plastiky v interiéru a pravděpodobně také postavy na vnějším portálu pocházejí z dílny Josepha Krackera. Postranní křídla byla v 19. století několikrát přestavována, přičemž dnešní vzhled je dílem především Rudolfa Weyra.

Kameníci Hans Georg Haresleben a Simon Sasslaber z obce Kaisersteinbruch vytvořili z kaisersteinského vápence mimo jiné vstupní bránu, stupně honosného schodiště, dveřní a okenní rámy a podstavce.^[2][3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Kinsky (Wien) na německé Wikipedii.

Literatura

• RIZZI, Wilhelm G., a kol. Palais Daun-Kinsky. Wien, Freyung. Beiträge zum barocken Palast. Wien: Johannes Lehner, 2001. ISBN 3-901749-22-5. (německy) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Kinských na Wikimedia Commons
• planet-vienna.com Palác Kinských (Daun-Kinsky)
• Kinští, Modrá krev, Česká televize