Paleoklimatologie je vědní disciplína studující klimatické změny a kolísání klimatu Země. Studium změn klimatu v geologické historii Země se opírá o nepřímé indikátory přírodních podmínek, tzv. proxy data. Při jejich analýze se vychází z tzv. principu aktuálnosti, který předpokládá, že spojitost mezi klimatickými podmínkami a různými přírodními jevy byla v geologické historii stejná jako v současnosti. Metody rekonstrukce paleoklimatu ale mohou dát značně rozdílné výsledky a nelze vyloučit žádnou z nich.[1] Pro paleoklimatický výzkum jsou rovněž velmi důležité poznatky paleomagnetismu.
Příklady
Dendrochronologie využívá letokruhů (roční periody klimatu) ke stanovení časově stupnice. Podobně se i led ukládá ve vrstvách, které se počítají. Teplotu, která panovala v minulosti, lze odvodit např. z izotopických metod dané vrstvy. Využívá se k tomu poměr izotopu 18 kyslíku, ovšem předpokládané historické koncentrace mohou systematicky ovlivnit výsledné rekonstrukce.[2] Izotop 10 berylia zase vypovídá o kosmickém záření. Informace o historickém vývoji složení atmosféry (například koncentraci oxidu uhličitého) lze získat například z bublin v ledu.
Reference
- ↑ KAUFMAN, Darrell; MCKAY, Nicholas; ROUTSON, Cody; ERB, Michael; DÄTWYLER, Christoph; SOMMER, Philipp S.; HEIRI, Oliver. Holocene global mean surface temperature, a multi-method reconstruction approach. S. 201. Scientific Data [online]. 2020-12. Roč. 7, čís. 1, s. 201. Dostupné online. DOI 10.1038/s41597-020-0530-7. (anglicky)
- ↑ Ice sheets may be more resilient than thought. phys.org [online]. 2015-09-03 [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
NETOPIL a kol. (1984): Fyzická geografie I. SPN, Praha, 272 s.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu paleoklimatologie na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Paleoklimatologie |
