Pannotypie (z latinského pannus = plátno) je historický fotografický proces, který patří do kategorie přímých pozitivních procesů jako modifikace mokrého kolódiového procesu. Za vynálezce je považována pařížská firma Wulff & Co., která ji zveřejnila v roce 1853.[1] Metoda se používala v období 1854–1868.[2]
Princip
Kolódiový negativ na skle byl slabě exponován a krátce vyvolán tak, aby neměl závoj. Konečným podkladem citlivé vrstvy bylo černé plátno, proti kterému se dal obraz pozorovat v odraženém světle. Světlý negativ se tak při prohlížení proti tmavému pozadí jevil jako pozitiv. Tato technika se pozná podle zvrásněné textury plátna v obrazu.[2] Jedná se o unikát. Tento postup měl tu výhodu, že se obraz na rozdíl od ambrotypie nemohl rozbít. Nevýhodou ale bylo, že po vysušení substrátu obraz popraskal nebo se rozpadl. S rozšířením ferrotypie a albuminového procesu se tato metoda vytratila. Vzhledem k velké citlivosti se dochovalo velmi málo originálů.
Galerie
-
Pannotypie po roce 1860 -
Portrét ženy na černém voskovaném plátně
Reference
- ↑ Archivovaná kopie. www.photographicnegatives.net [online]. [cit. 2010-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-17.
- ↑ a b SCHEUFLER, Pavel. Historické fotografické techniky. [s.l.]: Artama Praha, 1993. ISBN 80-7068-075-X.
Literatura
- (německy) Josef Maria Eder: Geschichte der Photographie, svazek 1, 1. díl, první polovina, Wilhelm Knapp, Halle/Saale 1932, str. 513
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pannotypie na Wikimedia Commons - Pannotypie v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pannotypie |
