Lyžovat začal v osmi letech. Na závodech, které patřily mezi jeho první, skončil na rozmezí 20. až 30. místa. Asi po sedmi letech se probojoval na mistrovství ČSSR, kde skončil na 33. místě. Největší zlom nastal v roce 1984 na Zimních olympijských hrách v Sarajevu, kam se dostal se svým kamarádem Milošem Bečvářem jako jeden z nejmladších účastníků. V roce 1985 převzal československé reprezentační družstvo zkušený trenér Bohuslav Rázl, jehož cílem bylo udělat z běžkařů skvěle připravené lyžaře na Olympijské hry v Calgary. Na Mistrovství světa v Seefeldu se Benc umístil na 16. místě a v Obersdorferu jeho družstvo obsadilo ve štafetě mužů na 4×10 km čtvrté místo, což byl průlom. Ovšem nejvíce zazářil na Hrách v Calgary. Ve štafetě ve složení s Václavem Korunkou, Radimem Nyčem a Ladislavem Švandou v těsném souboji vybojoval bronzovou medaili. O čtyři roky později se na ZOH v Albertville stal vlajkonošem a v závodech dosáhl svého nejlepšího individuálního umístění, když na distanci 50 km volnou technikou skončil osmý. V roce 1994 na ZOH v Lillehammer opět nesl českou vlajku. Tady dosáhl spolu se zbytkem družstva 8. místa ve štafetě 4×10 km. Lyžařskou kariéru ukončil v roce 1997.
Běh na lyžích na ZOH
