| Pcheng Pchej-jün | |
|---|---|
 | |
| Narození | prosinec 1929 (94 let) Q10865733 |
| Alma mater | Univerzita Čching-chua |
| Povolání | politička |
| Politická strana | Komunistická strana Číny (od 1946) |
| Choť | Wang Chan-pin |
| Funkce | President of Tsinghua University (1949–1950) Director of the National Family Planning Commission (1988–1998) Místopředseda Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1998–2003) President of the All-China Women’s Federation (1998–2003) Q114836066 (1999–2009) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pcheng Pchej-jün (čínsky pchin-jinem Péng Pèiyún, znaky zjednodušené 彭珮云, tradiční 彭珮云; * prosinec 1929) je bývalá čínská komunistická politička, která zasedala ve vládě Čínské lidové republiky jako státní poradce (1993–1998) a předsedkyně Státní komise pro plánování rodiny (1988–1998), později působila jako místopředsedkyně stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) a předsedkyně Všečínského svazu žen (obojí 1998–2003) a předsedkyně Čínského červeného kříže (1999–2009). Byla členkou širšího vedení Komunistické strany Číny jako členka její ústřední komise pro kontrolu disciplíny (1987–1992) a ústředního výboru (1992–2002).
Život
Pcheng Pchej-jün se narodila v prosinci 1929 v okrese Liou-jang na východě provincie Chu-nan. Studovala na Jihozápadní spojené univerzitě v Kchun-mingu, kde roku 1946 vstoupila do Komunistické strany Číny. Poté přešla na univerzitu Ťin-ling v Nankingu a od roku 1947 na univerzitu Čching-chua v Pekingu, kde působila i jako tajemnice ilegální organizace KS Číny.[1]
Po vzniku Čínské lidové republiky pracovala v orgánech KS Číny na na univerzitě Čching-chua, poté působila v oddělení školství, resp. vysokého školství, pekingského městského výboru KS Číny. Od roku 1964 byla zástupkyní tajemníka stranického výboru Pekingské univerzity.[1]
Během kulturní revoluce byla (s dalšími členy vedení stranické organizace univerzity) odvolána z funkcí a poslána na venkov na „převýchovu prací“.[2] Po rehabilitaci a návratu do Pekingu roku 1975[2] pracovala v politickém oddělení Pekingské univerzity, později přešla na místo místopředsedkyně revolučního výboru Pekingského institutu chemické technologie. Od roku 1978 pracovala ve Státní komisi vědu a techniku a pak na ministerstvu školství, kde působila jako ředitelka Úřadu pro výzkum politiky a od roku 1982 jako náměstkyně ministra. Po reorganizaci ministerstva ve Státní komisi pro vzdělávání pracovala jako její místopředsedkyně.[1]
Na XIII. sjezdu KS Číny v říjnu/listopadu 1987 byla zvolena členkou ústřední komise pro kontrolu disciplíny. V roce 1988 vstoupila do vlády jako předsedkyně Státní komise pro plánování rodiny. Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byla zvolena členkou ústředního výboru (znovuzvolena 1997, v ústředním výboru zůstala do roku 2002). V březnu 1993 byla povýšena na státního poradce (vládní funkce o stupeň nižší než místopředseda vlády) přičemž i nadále vedla Státní komisi pro plánování rodiny, oba úřady zastávala do konce funkčního období vlády v březnu 1998. V březnu 1998 odešla z vlády a náhradou byla zvolena místopředsedkyní stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (parlamentu) a v září téhož roku i předsedkyní Všečínského svazu žen. V roce 1999 byla zvolena i předsedkyní Čínského červeného kříže. V březnu 2003 odešla z vedení parlamentu a téhož roku ji skončilo funkční období v čele federace žen. Nadále působila v Červeném kříži, jehož předsedkyní byla roku 2004 zvolena i na druhé funkční období, do roku 2009.
Pcheng Pchej-jün byla hodnocena jako soustředěná na svoji práci, aktivní a energická, přitom skromná.[1] Provdala se za Wang Chan-pina, se kterým se seznámila na studiích v Kchun-mingu, později vysoce postaveného politika, místopředsedy stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1988–1998) a kandidáta politbyra ÚV KS Číny (1992–1997). Manželé mají čtyři děti.
Reference
- ↑ a b c d LEE, Lily Xiao Hong. Peng Peiyun. In: LEE, Lily Xiao Hong; STEFANOWSKA, A. D. Biographical Dictionary of Chinese Women. The Twentieth Century 1912-2000. Abington, Oxon: Routledge, 2015. ISBN 0-7656-0043-9. S. 422–423. (anglicky)
- ↑ a b GUO, Jian; SONG, Yongyi; ZHOU, Yuan. Historical Dictionary of the Chinese Cultural Revolution. Lanham, Maryland: The Scarecrow Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-5461-1, ISBN 0-8108-5461-9. S. 218–219. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pcheng Pchej-jün na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pcheng_Pchej-jün |
