 Líčidlovité | |
|---|---|
 Líčidlo jedlé (Phytolacca esculenta) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | líčidlovité (Phytolaccaceae) R.Br., 1818 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Líčidlovité (Phytolaccaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). Jsou to byliny i dřeviny, často s nápadnými bobulovitými plody, pocházející především z tropické Ameriky. V Česku se v zahradách pěstuje líčidlo, jehož bobule jsou používány např. k barvení potravin.
Čeleď prošla s rozvojem molekulární taxonomie četnými změnami a několik rodů bylo postupně přeřazeno do samostatných čeledí. V systému APG IV, vydaném v roce 2016, bylo celkem 9 rodů přeřazeno do nové čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď líčidlovité výrazně zmenšila.
Popis
Zástupci líčidlovitých jsou lysé, přímé nebo ovíjivé byliny a polokeře, řidčeji i keře nebo stromy. Listy jsou jednoduché, střídavé, řapíkaté nebo přisedlé, celokrajné, se zpeřenou žilnatinou, bez zřetelných palistů. Rostliny často obsahují rafidy šťavelanu vápenatého. Květy v úžlabních nebo vrcholových hroznech, klasech nebo latách. Květy jsou drobné, pravidelné, oboupohlavné nebo řidčeji jednopohlavné, pětičetné nebo řidčeji čtyřčetné (Agdestis). Okvětí je nerozlišené na kalich a korunu, Tyčinek je 5 až mnoho, v 1 nebo 2 kruzích. Gyneceum je svrchní nebo výjimečně polospodní (Agdestis) tvořené 3 až 16 volnými nebo částečně či zcela srostlými plodolisty. Čnělky jsou krátké a většinou volné, řidčeji srostlé v jedinou čnělku zakončenou bliznovými rameny. V každém plodolistu je jediné vajíčko. Plodem je dužnatá bobule nebo nažka.[1][2][3][4]
-
Detail květů líčidla Phytolacca acinosa -
Květy Anisomeria coriacea -
Plodenství líčidla Phytolacca rugosa
Rozšíření
Čeleď líčidlovité zahrnuje v současném taxonomickém pojetí (APG IV) asi 28 druhů v 5 rodech. Největší rod je líčidlo (Phytolacca, asi 21 druhů). Většina druhů roste v Americe, pouze několik druhů rodu líčidlo se vyskytuje v jižní, východní a jihozápadní Asii, subsaharské Africe či na Madagaskaru. Jeden druh je endemit Havaje. Areál v Americe sahá od Kanady až po Chile a Argentinu.[5] V Evropě se žádný druh přirozeně nevyskytuje, v některých oblastech zplaňuje líčidlo americké (Phytolacca americana).[6]
Taxonomie
Čeleď líčidlovité byla v klasické taxonomii stejně jako dnes řazena do řádu hvozdíkotvaré (Caryophyllales). S nástupem molekulárních analýz a fylogenetické taxonomie došlo postupně k četným změnám v pojetí čeledi. V APG II byl vyčleněn rod Gisekia do samostatné čeledi Gisekiaceae a monotypický rod Barbeuia do Barbeuiaceae, v APG III rod Lophiocarpus do Lophiocarpaceae. V systému APG IV, publikovaném v roce 2016, byla vyjmuta celá podčeleď Rivinoideae (celkem 24 druhů v 9 rodech) a přeřazena do samostatné čeledi Petiveriaceae, čímž se čeleď Phytolaccaceae výrazně zmenšila. Také rod Microtea byl přeřazen do samostatné čeledi Microteaceae.[7][8][9] Čeleď je členěna do 2 podčeledí, Phytolacoideae (32 druhů v 5 rodech) a Agdestidoideae (pouze druh Agdestis clematidea), přičemž podčeleď Agdestidoideae je někdy pojímána jako samostatná čeleď, Agdestidaceae.[10][11]
Ekologické interakce
O mechanismech opylování je známo málo. Květy líčidla mají nektária a jsou opylovány hmyzem. Rod Agdestis má zapáchající květy, které jsou navštěvovány mouchami. Dužnaté plody jsou často nápadně zbarvené a jsou roznášeny ptáky.[12]
Zástupci
Význam
Plody různých druhů líčidla, zvláště líčidla amerického jsou používány v potravinářství např. k barvení cukrovinek a vína.[14] Mají však velký obsah saponinů, jsou pro člověka mírně jedovaté a příležitostně byly používány k praní prádla a k hubení měkkýšů.[12] Mladé listy líčidla bývají místně používány jako salát.[14] Líčidlo americké (Phytolacca americana) a líčidlo jedlé (P. esculenta) jsou pěstovány v zahradách jako okrasné rostliny s nápadným plodenstvím.
-
Plodenství líčidla jedlého (Phytolacca esculenta) -
Detail plodů líčidla Phytolacca acinosa
Přehled rodů
Agdestis, Anisomeria, Ercilla, Nowickea, Phytolacca[10]
Odkazy
Reference
- ↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VII). Missouri: Timber Press, 2003. ISBN 1-930723-13-X. (anglicky)
- ↑ REICHE, Karl Friedrich. Estudios criticos sobre la flora de Chile. Santiago de Chile: [s.n.], 1903. (španělsky)
- ↑ MARTINEZ, Julieta G.; MCDONALD, J. Andrew. Nowickea (Phytolaccaceae), a new genus with two species in Mexico. Brittonia. 1989, čís. 41(4).
- ↑ WATSON, L.; DALLWITZ, M.J. The Families of Flowering Plants. Agdestidaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG II. Botanical Journal of the Linnean Society. 2003, čís. 141.
- ↑ BREMER, B. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG III. Botanical Journal of the Linnean Society. Říjen 2009, roč. 161, čís. 2. ISSN 1095-8339.
- ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
- ↑ a b STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOHANSSON, Jan Thomas. The Phylogeny of Angiosperms [online]. [cit. 2018-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-20. (anglicky)
- ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton: Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.
- ↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
- ↑ a b VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu líčidlovité na Wikimedia Commons 
Taxon Phytolaccaceae ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Phytolaccaceae |
