Ples ve vídeňské Opeře (Wiener Opernball) je každoročním vyvrcholením vídeňské plesové sezóny. Koná se v budově Vídeňské státní opery na Ringstraße ve čtvrtek předcházející Popeleční středě. Z hlediště jsou vystěhována sedadla a na jejich místo je nainstalován taneční parket o ploše 850 m². Plesu se zúčastní okolo sedmi tisíc návštěvníků, výdělek činí 3,4 milionu eur.[1] Hlavní organizátorkou akce (tzv. Ballmutter) je novinářka Desirée Treichl-Stürgkhová.
Tradici vídeňských plesů založil Vídeňský kongres v letech 1814-1815, nazývaný pro bohatý společenský život Tančící kongres. Předchůdcem operního plesu byla společenská soirée spojená s maškarním rejem, první se v budově Opery konalo 11. prosince 1877. Název Opernball se poprvé objevil 26. ledna 1935, kdy ho uspořádal rakouský kancléř Kurt Schuschnigg jako dobročinnou akci. Tradici přerušila druhá světová válka a byla obnovena v roce 1956, od té doby se ples koná každoročně (odvolán byl pouze v roce 1991 kvůli Válce v Zálivu).[2]
Ples je otevřen veřejnosti: zúčastnit se může každý, kdo si zakoupí vstupenku (nejdražší místa přijdou až na více než 18 000 eur)[3] a dostaví se ve společenském oblečení, tj. pro pány je povinný černý frak, pro dámy dlouhé večerní šaty. Je zahájen ve 22 hodin předtančením 180 párů debutantů (mládež mezi 17 a 24 lety), přivítáním prezidenta republiky a státní hymnou. Přímý přenos z akce vysílá stanice ORF eins. Občerstvení tradičně zajišťuje Café Gerstner. Ples moderují přední rakouští herci, mezi umělci, kteří v jeho průběhu vystupují, byli v minulosti Vídeňští filharmonikové, Anna Netrebko, José Cura nebo Aida Garifullinová. Přijíždějí sem turisté z celého světa i množství mezinárodních celebrit, pro svůj zvyk obklopovat se kontroverzními osobami je bulvárním tiskem nejvíce sledován podnikatel Richard Lugner.[4]
Během konání plesu dochází pravidelně k rozsáhlým pouličním protestům nazývaným Opernballdemo. Účastní se jich převážně levicoví aktivisté, pro které je ples symbolem rozmařilosti privilegované vrstvy. První protest se uskutečnil v roce 1968, nejrozsáhlejší byly na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy je organizovali Zelení – Zelená alternativa. Účastnily se jich až tři tisíce lidí a došlo ke střetům s policií, která demonstranty rozháněla. V roce 2000, kdy vstoupila Svobodná strana Rakouska do vlády, přijel na protest herec Hubert Kramar na ples v přestrojení za Adolfa Hitlera.[5] V posledních letech ztrácejí nepokoje na intenzitě.[6]
Josef Haslinger vydal roku 1995 román Opernball, který pojednává o hypotetickém teroristickém útoku na tomto plese. Knihu zfilmoval v roce 1998 režisér Urs Egger.[7]
Reference
- ↑ http://www.stern.de/lifestyle/leute/wiener-opernball--elisabetta-canalis-laesst-busen-blitzen-3968522.html
- ↑ http://zahranicni.ihned.cz/c1-54757610-jak-vypada-nejslavnejsi-ples-sveta-tak-si-ho-uzivaji-ve-vidni
- ↑ http://operaplus.cz/vidensky-ples-v-opere-je-tady-vstupenka-az-18-500-e/
- ↑ http://www.welt.de/vermischtes/prominente/article137416959/Sie-ist-wirklich-sehr-nett-und-macht-alles-mit.html
- ↑ http://www.spiegel.de/panorama/oesterreich-proteste-gegen-wiener-opernball-a-67484.html
- ↑ http://wiev1.orf.at/stories/421942
- ↑ http://www.imdb.com/title/tt0129277/
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ples ve vídeňské Opeře na Wikimedia Commons - https://web.archive.org/web/20150914073355/http://www.wiener-staatsoper.at/Content.Node/home/opernball/Allgemein.de.php
- https://web.archive.org/web/20151102040624/http://www.wien-konkret.at/veranstaltungen/wiener-ballkalender/opernball/
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Ples_ve_vídeňské_Opeře |
