| Polykaprolakton | |
|---|---|
 strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | (1,7)-polyoxepan-2-on |
| Ostatní názvy | poly(hexano-6-lakton) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 83259-71-6 |
| Vlastnosti | |
| Teplota tání | ~ 60 °C (~ 333 K) |
| Teplota skelného přechodu | ~ −60 °C (~ 213 K) |
| Hustota | 1,145 g/cm3 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polykaprolakton je biologicky rozložitelný plast ze skupiny polyesterů nejčastěji používaný na výrobu polyuretanů. Polyuretanům dodává odolnost vůči vysokým teplotám, fotooxidaci, organickým rozpouštědlům (paliva a oleje, nevšak organické soli a kyseliny) a chloru[2].
Tento polymer se rovněž často přidává do pryskyřic za účelem úpravy jejich vlastností jako je například průrazuvzdornost. Ke snížení ceny a zlepšení biologické rozložitelnosti jej lze smísit se škrobem; rovněž se dá použít jako plastifikátor polyvinylchloridu (PVC).
Výroba
Polykaprolakton se vyrábí polymerizací ε-kaprolaktonu, katalyzátorem může být mimo jiné 2-ethylhexanoát cínatý, je však známo mnoho dalších vhodných katalyzátorů.[3]
Použití
Polykaprolakton se může rozkládat prostřednictvím hydrolýzy esterových vazeb; tento rozklad může probíhat i za fyziologických teplot (například v lidském těle) a je tak možné jej použít jako biomateriál, mimo jiné na přípravu dlouhodobě voperovatelných implantátů; jeho rozklad je ale o něco pomalejší než u polylaktidu.
Polykaprolakton nachází využití i u zařízení pro řízené uvolňování léčiv. Pro využití ve tkáňovém inženýrství ovšem není vhodný kvůli pomalému odbourávání, špatným mechanickým vlastnostem a nízké buněčné přilnavosti. Jeho smísením s keramickými hmotami založenými na fosforečnanu vápenatém a s bioaktivními skly byla vytvořena skupina smíšených biomateriálů, které jsou díky výrazně lepším mechanickým vlastnostem, ovladatelné rychlosti odbourávání a vyšší bioaktivitě vhodné pro kostní tkáňové inženýrství.[4]
Tato látka se používá v kosmetice jako kolagenový stimulátor.[5] Skrze stimulaci tvorby kolagenu mohou výrobky s obsahem polykaprolaktonu eliminovat znaky stárnutí kůže jako je ztráta objemu, a to s okamžitým a dlouhotrvajícím účinkem.[5][6] Kaprolakton byl zkoumán jako možná kostra pro opravy tkání metodami tkáňového inženýrství. Používá se jako hydrofobní součást amfifilních syntetických kopolymerů používaných k vytváření vezikulových membrán polymerzomů.
Polykaprolakton byl využit ke kapslování řady léčiv za účelem jejich kontrolovaného uvolňování a cíleného dopravení.[7]
Biologický rozklad
Polykaprolakton může být rozložen bakteriemi z kmenů Firmicutes a Proteobacteria.[8] Kmen štětičkovce 26-1 může rozkládat vysokohustotní polykaprolakton, ovšem ne tak rychle jako kmen kropidláku ST-01. Druhy z rodu Clostridium jej rozkládají za anaerobních podmínek.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polykaprolakton na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polycaprolactone na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Caprolactone. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HAWKINS, W. Lincoln. Polymer Degradation and Stabilization. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-3-642-69376-2, ISBN 3-642-69376-8. OCLC 858929961
- ↑ Labet M, Thielemans W. Synthesis of polycaprolactone: a review. Chemical Society Reviews. December 2009, s. 3484–504. DOI 10.1039/B820162P. PMID 20449064. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ HAJIALI, Faezeh; TAJBAKHSH, Saeid; SHOJAEI, Akbar. Fabrication and Properties of Polycaprolactone Composites Containing Calcium Phosphate-Based Ceramics and Bioactive Glasses in Bone Tissue Engineering: A Review. Polymer Reviews. 28 June 2017, s. 164–207. DOI 10.1080/15583724.2017.1332640. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ a b Moers-Carpi MM, Sherwood S. Polycaprolactone for the correction of nasolabial folds: a 24-month, prospective, randomized, controlled clinical trial. Dermatologic Surgery. March 2013, s. 457–63. DOI 10.1111/dsu.12054. PMID 23350617. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Kim JA, Van Abel D. Neocollagenesis in human tissue injected with a polycaprolactone-based dermal filler. Journal of Cosmetic and Laser Therapy. April 2015, s. 99–101. DOI 10.3109/14764172.2014.968586. PMID 25260139. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Bhavsar MD, Amiji MM. Development of novel biodegradable polymeric nanoparticles-in-microsphere formulation for local plasmid DNA delivery in the gastrointestinal tract. AAPS PharmSciTech. S. 288–94. DOI 10.1208/s12249-007-9021-9. PMID 18446494. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Tokiwa Y, Calabia BP, Ugwu CU, Aiba S. Biodegradability of plastics. International Journal of Molecular Sciences. August 2009, s. 3722–42. DOI 10.3390/ijms10093722. PMID 19865515. Je zde použita šablona
{{Cite journal}}označená jako k „pouze dočasnému použití“.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Polykaprolakton |
