| Pomerančová válka | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Válka druhé koalice | |||
 Francisco Goya: Manuel Godoy, duque de Alcudia y Príncipe de la Paz y ministro. Portrét Godoye namalovaný někdy v červenci až říjnu 1801 na počest „jeho“ vítězství v pomerančové válce. | |||
| Trvání | 20.5. 1801 - 9.6. 1801 | ||
| Místo | Portugalsko, Jižní Amerika | ||
| Výsledek | Vítězství Španělska v Evropě, vítězství Portugalska v Americe, smlouva z Badajoz | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Pomerančová válka (portugalsky Guerra das Laranjas, francouzsky Guerre des Oranges, španělsky Guerra de las Naranjas) byl krátký ozbrojený konflikt mezi Španělskem a Portugalskem roku 1801. Šlo o součást války druhé koalice během francouzských revolučních válek. Započal tím, že vojska španělského království, které bylo spojencem Francie, zaútočila s podporou Francouzů na Portugalsko. Díky velké početní přesile zvítězilo Španělsko.
Pozadí
Roku 1789 vypukla ve Francii revoluce a roku 1792 se Francie stala republikou, což vyvolalo nevoli většiny evropských monarchií včetně Španělska a Portugalska. Rozpoutaly proti Francii válku, v níž však Francie brzy získala navrch a Španělsko válku s Francií prohrálo. Uzavřelo s ní mír, postupně se stávalo stále závislejší na Francii a stalo se jejím spojencem. Portugalsko bylo posledním britským spojencem v západní Evropě a s Británií obchodovalo. V roce 1800 předal Napoleon a španělský ministerský předseda Godoy Portugalsku ultimátum, aby přestalo podporovat Velkou Británii. Portugalsko však odmítlo.
Průběh
Brzy ráno 20. května zaútočila španělská armáda na Portugalsko. Prvním terčem útoku byla město Elvas, Campo Maior, Olivenza a Juromenha. Portugalská obrana v druhých dvou jmenovaných městech však byla slabá a čítala jen několik set vojáků, především z místních milic. Města Olivenza a Juromenha brzy padla do rukou Španělů. Na Campo Maior útočily dvě španělské divize a po 17 dnech bojů ho ovládly. Největší část Godoyovy armády útočila na město a zároveň pevnost Elvas, jež bránil portugalský generál Francisco de Noronha. Portugalcům se podařilo španělský útok na Elvas zastavit a zahnat španělskou armádu na ústup. Ta se stáhla do bezpečné vzdálenosti od pevnosti a zbytek války se neodvážila dalšího útoku. Boje se i na jiných místech dostaly do patové situace, španělské síly sice ovládaly či oblehly několik měst, ale dále nepostupovaly. Godoy nicméně právě v té době utrhl nějaké pomeranče ze sadu nedaleko pevnosti Elvas a poslal je španělské královně se zprávou, že bude postupovat na Lisabon. Tak dostala válka jméno pomerančová.
Následky
Portugalsko střet prohrálo, avšak většinu území Portugalska válka nepostihla. 6. června 1801 byla ve městě Badajoz podepsána mírová smlouva. Portugalsko souhlasilo s podmínkami. Předalo Španělsku města Olivenza a Almeida, uzavřelo své přístavy pro britské lodě a předalo Francii část Brazílie. V roce 1802 3 500 britských vojáků s tichým souhlasem Portugalska obsadilo portugalský ostrov Madeira.[1] V roce 1805, poté co britské námořnictvo porazilo Francouze a Španěly u Trafalgaru, Portugalsko začalo opět spolupracovat s Británii, v reakci na což v říjnu 1807 Napoleon Portugalsko bez většího odporu obsadil. Portugalská královská rodina uprchla do Brazílie a hlavním městem Portugalska se stalo Rio de Janeiro. Během španělské války za nezávislost Britové Portugalsko osvobodili. Během Vídeňského kongresu nebyla smlouva z Badajoz zrušena, Olivenza je dodnes součástí Španělska a je předmětem diplomatických sporů mezi Španělskem a Portugalskem.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku War of the Oranges na anglické Wikipedii.
- ↑ Who was who in Madeira at the time of the second British occupation in 1807. [online]. [cit. 2018-07-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pomerančová válka na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Pomerančová_válka |
