Popluží

Popluží je nejstarší česká (západoslovanská) jednotka plochy, jež se užívala ve středověkém zemědělství. Její velikost odpovídala rozloze pozemku, který bylo možno obdělat jedním spřežením s pluhem; nebyla tedy za různých podmínek stejná.^[1] Vedle jednotky plošné míry zemědělského pole je popluží i výrazem užívaným pro popis souboru pozemků přiřknutých jednomu hospodáři, jak je popsáno níže.

Vývoj měření půdy ve středověku

Asi nejstarší zaznamené hospodářství, popisované v pramenech jako popluží, nacházíme v Čechách v letech 1198 nebo 1199. Bylo to popluží okolo kostela sv. Jana Evangelisty Na bojišti, dnes zastavěné Novým Městem pražským. Měřilo asi 60 ha, což by se hrubě rovnalo 3 lánům. Historik Sedláček uvádí, že existuje řada místních variant této jednotky. Popluží se rovnalo asi 1 až 3,5 lánu.^[2]

Od poloviny 13. století se rozmohlo měření plochy půdy na lány (český a německý).^[3] V dnešním Německu se pro tuto jednotku, kterou mohla obdělat jedna rodina vlastními silami užíval výraz Hufe či Hube, ve Švýcarsku Hubel. Ve Spojeném království a v USA byl obdobně užíván historický termín Hide.

Odvozený výraz

Od slova popluží je odvozeno sousloví poplužní dvůr pro panský (neboli vrchnostenský) dvůr, ke kterému náležela dominikální půda (půda spravovaná přímo šlechtici nebo leníky).^[4]

Odkazy

Reference

Literatura

• CHVOJKA, Miloš; SKÁLA, Jiří. Malý slovník jednotek měření. Praha: Mladá fronta, 1982. 280 s. (Malá encyklopedie; sv. 13). 
• Paměti a doklady o staročeských mírách a váhách. Rozpravy České akademie věd a umění. Rozpravy České akademie věd a umění. Třída I. Praha: Česká akademie věd a umění, 1923, čís. 66. Dostupné online. ISSN 1801-5719. 
• ŠINDELÁŘ, Václav; SMRŽ, Ladislav; BEŤÁK, Zdeněk. Nová soustava jednotek. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 672 s. 

Související články

• Plužina
• Poplužní dvůr

Externí odkazy

• Slovníkové heslo popluží ve Wikislovníku
• Popluží ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích