Postdemokracie (angl. post-democracy) je neologický termín, popisující státní zřízení, které se řídí demokratickými pravidly a principy, avšak jejich aplikace je postupně omezována.
Použití pojmu
O zavedení pojmu postdemokracie se zasloužili hlavně:
Crouch popsal postdemokracii jako postupné nahrazování právního státu a parlamentní demokracie strukturou lobujících mocenských skupin, jejichž cílem je smlouváním prosadit taková pravidla hry, která jsou výhodná pro nejmocnější ekonomická uskupení.
Petr Osborne termín postdemokracie prezentoval ve svém dokumentu o všeobecných volbách ve Spojeném království v roce 2005.
V Česku je zavedení tohoto termínu připisováno prezidentu Václavu Havlovi, který jej nejdříve použil v eseji Moc bezmocných. Tento pojem vychází z dějinného filozofického, politického i sociálního cyklu, který najdeme už u starověkých myslitelů.
Diskuse o pojmu
Průvodní jevy, které postdemokracie s sebou nese, vzbuzují v kurzech politologů debaty o tom, nakolik je tento trend silný a skutečný, eventuálně, jaká bude jeho opravdová podoba. Reakcí zastánců demokracie je pak většinou znepokojení z toho, že státy, kterým postdemokratický přesun hrozí, ztrácejí své fundamentální hodnoty a principy, např. princip brzd a protivah (Checks & Balances, kontrola a vyvažování), definovaný v ústavě Spojených států amerických, a jsou vystaveny postupným změnám směrem k oligarchickým režimům.[zdroj?]
Postdemokracie versus demokracie
Postdemokracie není úplným popřením demokracie, některé součásti „starého“ demokratického režimu přežívají – volby, politické strany, odbory.
Vlastnosti
Postdemokracie může být charakterizována:
- volbami, které ve svém důsledku nereprezentují vůli lidu
- nerespektováním občanských práv státem nebo jejich zástupci
- neschopností vést vyrovnané nebo proporciálně vyvážené debaty o určitých problémech
- posilování vlivu nevládních organizací na řízení politiky[2]
- nedostatečné debaty, osvěta a informovanost občanů o důležitých problémech, na které mají právo vyjádřit svůj názor, a účast velkých (často nadnárodními korporacemi vlastněných) médií na tomto procesu[3]
Jako základní vlastnost postdemokracie lze označit to, že obyvatelům státu je de facto do značné míry odebrána možnost podílet se na jeho politice.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Post-democracy na anglické Wikipedii.
- ↑ Colin Crouch je emeritovaný profesor na International Centre for Governance and Public Management, Warwick Business School, Coventry. Seznam jeho publikací je na http://www.mpifg.de/forschung/wissdetails_de.asp?MitarbID=90 Archivováno 2. 4. 2015 na Wayback Machine. (německy).
- ↑ Postdemokracie - hrozba nebo naděje?. www.cevro.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
- ↑ Archivovaná kopie. www.fragmenty.cz [online]. [cit. 2008-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-26.
Související články
- Právní stát
- Právo národů na sebeurčení
- Korporatismus
- Oligarchie
- Interlocking directorates
- Neonormalizace
Literatura
- CROUCH, Colin: Post Democracy, 2004, ISBN 0-7456-3315-3
- (česky) CEVRO: Postdemokracie - hrozba nebo naděje? (sborník textů)
Externí odkazy
- (anglicky) On Coping with Post Democracy
- (anglicky) What is Post-Democracy?
- (španělsky) La postdemocracia
- (francouzsky) Postdémocratie
- (francouzsky) Qui veut de la post-démocratie ?
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Postdemokracie |
