Proteovité

Proteovité
Bělosemenka Leucospermum cordifolium
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	proteotvaré (Proteales)
Čeleď	proteovité (Proteaceae) Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Proteovité (Proteaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu proteotvaré (Proteales). Jsou to dřeviny s jednoduchými a převážně střídavými listy a květy uspořádanými často v nápadných květenstvích. Vyskytují se v počtu asi 1700 druhů zejména v tropech a subtropech jižní polokoule.

Popis

Zástupci proteovitých jsou keře a stromy s převážně střídavými (výjimečně vstřícnými nebo přeslenitými) jednoduchými listy bez palistů. Listy jsou většinou tuhé, kožovité, celokrajné nebo na okraji pilovité či ostnité, s celistvou nebo různým způsobem členěnou čepelí.

Květy jsou nejčastěji oboupohlavné, pravidelné nebo souměrné, uspořádané v květenstvích. Květenství jsou nejčastěji úžlabní nebo vyrůstají na kmenech či starším dřevě (kauliflorie), řidčeji vrcholová. Jedná se o okolíky, hrozny nebo klasy připomínající šištice. Listeny podepírající květy jsou u většiny zástupců drobné a často brzy opadavé, u některých zástupců s klasovitými květenstvími jsou velké a nápadné. Okvětí je složeno ze 4 (3 nebo 5) volných nebo častěji srostlých plátků, případně je 1 plátek volný a 3 srostlé. Tyčinky jsou 4, obvykle volné a přirůstající k okvětním plátkům. Semeník je svrchní, tvořený jediným plodolistem. Obsahuje 1, 2 nebo více vajíček. Plodem je měchýřek, oříšek, nažka, samara nebo peckovice. Semena jsou obvykle bez endospermu.^[1][2][3]

• 
  Banksia anshbyi
• 
  Embothrium coccineum
• 
  Grevillea dielsiana

Rozšíření

Proteovité jsou velká čeleď zahrnující asi 80 rodů a 1700 druhů. Je rozšířena v tropech a subtropech především jižní polokoule, centrum diverzity je v Austrálii (asi 750 druhů zejména v západní části kontinentu) a jižní Africe (asi 350 druhů včetně Madagaskaru). Dalšími oblastmi výskytu jsou Střední a Jižní Amerika (90 druhů), Nová Kaledonie (50 druhů), Asie od Indie po Japonsko, Indonésii a Novou Guineu, Fidži, Nový Zéland a Vanuatu.^[2][3]

Téměř všechny rody této čeledi jsou svým rozšířením vázány na jediný kontinent. Výjimku tvoří rody Lomatia, Orites, Oreocallis a Gevuina, které se disjunktně vyskytují v Jižní Americe a v australské oblasti. Rod Helicia roste v Asii i v Austrálii.^[2]

V Austrálii a jižní Africe rostou proteovité zejména na suchých stanovištích s kyselejší a chudší půdou. Naproti tomu v Malajsii roste většina druhů v podrostu tropických deštných lesů, pouze některé druhy na suchých savanách. Vyskytují se v nadmořských výškách do 2400 metrů, řidčeji výše (Helicia).^[2]

Ekologické interakce

Květy proteovitých obsahují nektar a jsou navštěvovány zejména hmyzem (včely, motýli), ptáky a stromovými savci. Plody bývají poměrně těžké. Semena některých druhů jsou šířena zvířaty, křídlatá semena některých druhů (Banksia dentata, Stenocarpus aj.) jsou šířena větrem. Druhy suchých oblastí bývají přizpůsobeny pravidelným požárům.^[2]

• 
  Medosavka žlutokřídlá na květenství banksie

Taxonomie

V Cronquistově systému byly proteovité řazeny společně s čeledí hlošinovité (Elaeagnaceae) do řádu Proteales podtřídy Rosidae. Systém APG řadí proteovité společně s čeleděmi platanovité (Platanaceae) a lotosovité (Nelumbonaceae) do řádu Proteales, který je umístěn mezi bazální větve pravých dvouděložných rostlin (Eudicots).

Čeleď je rozdělována do 5 podčeledí: Bellendenoideae, Persoonioideae, Grevilleoideae, Symphionematoideae a Proteoideae.

Zástupci

Seznam rodů

Acidonia, Adenanthos, Agastachys, Alloxylon, Athertonia, Aulax, Austromuellera, Banksia, Beauprea, Beaupreopsis, Bellendena, Bleasdalea, Brabejum, Buckinghamia, Cardwellia, Carnarvonia, Catalepidia, Cenarrhenes, Conospermum, Darlingia, Diastella, Dilobeia, Eidothea, Embothrium, Euplassa, Faurea, Finschia, Floydia, Franklandia, Garnieria, Gevuina, Grevillea, Hakea, Helicia, Heliciopsis, Hicksbeachia, Hollandaea, Isopogon, Kermadecia, Knightia (včetně Eucarpha), Lambertia, Lasjia, Leucadendron, Leucospermum, Lomatia, Macadamia, Malagasia, Megahertzia, Mimetes, Musgravea, Neorites, Nothorites, Opisthiolepis, Oreocallis, Orites, Orothamnus, Panopsis, Paranomus, Persoonia, Petrophile, Placospermum, Protea, Pycnonia, Roupala, Serruria, Sleumerodendron, Sorocephalus, Spatalla, Sphalmium, Stenocarpus, Stirlingia, Strangea, Symphionema, Synaphea, Telopea, Toronia, Triunia, Turrillia, Vexatorella, Virotia, Xylomelum^[6]

Odkazy

Reference

Literatura

• Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 978-0-87893-403-4.
• Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0-691-11694-6.
• Valíček P. et al. Užitkové rostliny tropů a subtropů. 2. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
• Nowak B., Schulzová B. Tropické plody. Knižní Klub, 2002. ISBN 80-242-1653-1.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu proteovité na Wikimedia Commons
• Taxon Proteaceae ve Wikidruzích
• Angiosperm Phylogeny Website
• Flora of China: Proteaceae
• The Families of Flowering Plants: Proteaceae Archivováno 17. 6. 2015 na Wayback Machine.

Autoritní data	LNB: 000330566 NDL: 00576254 NLI: 987007541389005171