 Reveň kadeřavá | |
|---|---|
 Sklizená rebarbora | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | rdesnovité (Polygonaceae) |
| Rod | reveň (Rheum) |
| Binomické jméno | |
| Rheum rhabarbarum L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) je rostlina náležící do rodu reveň, čeledi rdesnovité. Řapíky listů se užívají jako zelenina, známá pod jménem rebarbora (z latinského názvu).
Synonyma
Reveň kadeřavá se nazývá také reveň vlnovitá nebo reveň rebarbora.
Popis
Statná, až 2 m vysoká vytrvalá rostlina s přízemními, 50–60 cm dlouhými listy. Čepele listů jsou podlouhlé, vejčité a výrazně zkrabacené. Dlouhý řapík je na líci vrubovitý, na rubu hladký a vydutý, nahoře někdy bělavý, jinak karmínově červený. Lodyha má až 5 cm v průměru a nese bohaté květenství. Okvětí o průměru až 2 mm je žluté, šestičetné a opadávající, tyčinek je 9 ve dvou kruzích, čnělky zpravidla 3. Kvete v červnu a červenci, plod je vejčitý, se 2–4 křídly. Pochází ze Střední Asie (Mongolsko, Sibiř), v Evropě dávno pěstována i na polích, v Česku většinou na zahrádkách.[1]
Použití
U rebarbory se konzumují pouze řapíky listů, a to tepelně zpracované, nikdy syrové.[2] Připravují se z nich mimo jiné moučníky s tvarohem, náplně do knedlíků, ovocné polévky, kompoty, zavařeniny a koláče.[3] Při vaření se nedoporučuje používat hliníkové nádobí, jelikož hliník reaguje s obsaženou kyselinou šťavelovou a přechází do zeleniny, což neprospívá zdraví.[2]
Rebarbora se doporučuje sbírat pouze v období od května do června. V pozdějším období, zejména na podzim při přechodu rostliny do květu se zvyšuje podíl kyseliny šťavelové i v řapíku rostliny a rebarbora se stává jedovatou a ke konzumaci se nedoporučuje.[4]
Toxicita
Zelené listové čepele rebarbory obsahují jedovaté látky včetně kyseliny šťavelové, která je nefrotoxická a korozivní. Jsou popsány otravy lidí po požití listů. Smrtelné následky konzumace byly problémem zejména v první světové válce, kdy byly listy doporučovány ke konzumaci.[5][6]
Odkazy
Reference
- ↑ J. Dostál (red.), Květena ČSR. Praha 1950, str. 490.
- ↑ a b MÜLLEROVÁ, Eva. Rebarbora je podle kulinářské magie ingredience lásky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-5-29 [cit. 2012-5-19]. Dostupné online.
- ↑ rebarbora [online]. Vareni.cz [cit. 2012-05-19]. Dostupné online.
- ↑ ČEPELÍKOVÁ, Kateřina. Rebarbora je většinu roku škodlivá. Vitalia.cz [online]. [cit. 2023-10-15]. Dostupné online.
- ↑ Robb, H. F. 1919. "Death from rhubarb leaves due to oxalic acid poisoning." J. Am. Med. Assoc., 73: 627-628
- ↑ Cooper, M. R., Johnson, A. W. 1984. "Poisonous plants in Britain and their effects on animals and man." Her Majesty's Stationery Office, London, England.
Literatura
- J. Dostál (red.), Květena ČSR. Praha 1950, str. 490.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu reveň kadeřavá na Wikimedia Commons - (anglicky) The Rhubarb Compendium
- Na slovníku vaření
- Článek na webu Lidovky
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Rebarbora |
