 Rudapithecus hungaricusStratigrafický výskyt: svrchní miocén | |
|---|---|
 Rekonstrukce lebky Rudapithecus hungaricus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Nadčeleď | hominoidi (Hominoidea) |
| Čeleď | hominidé (Hominidae) |
| Rod | Rudapithecus Kretzoi, 1969 |
| Binomické jméno | |
| Rudapithecus hungaricus | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rudapithecus hungaricus je druh vyhynulých hominidů, žijících ve svrchním miocénu (asi před 9,5 - 10 miliony let) na území dnešního Maďarska, Německa a Rakouska.[1] V současnosti se jedná o sporný taxon, protože bývá mnoha odborníky zahrnován do rodu Dryopithecus jako druh Dryopithecus brancoi.[2]
První nálezy byly učiněny v roce 1966 při pracích ve zlatém dole u obce Rudabánya v severním Maďarsku. Paleontolog Milkos Kretzoi je publikoval v roce 1969 pod jménem Rudapithecus hungaricus.[2] Později však byla rozeznána podobnost s rodem Dryopithecus, která je tak výrazná, že nálezy rodu Rudapithecus byly přeřazeny do druhu Dryopithecus brancoi. Až od počátku 21. století začínají někteří badatelé samostatný rod Rudapithecus opět rozeznávat.[3]
Nálezy rodu Rudapithecus byly zachyceny také u Salmendingen v německém Bádensku-Württembersku a snad i na dalších lokalitách v Rakousku (Mariathal, Götzendorf) a Německu (Melchingen, Ebingen, Trochtelfingen a Wissberg).[2]
Popis
Systematické vykopávky na lokalitě Rudabánya odhalily velké množství ostatků, takže Rudapithecus je v současnosti velmi dobře doloženým hominidem. Patřil ke středně velkým hominidům. Dosahoval hmotnosti až 45 kg, tedy téměř velikosti současného šimpanze.[2]
Nejvýznamnější jsou nálezy několika dobře dochovaných lebek. Zejména lebka zachycená v roce 1999 je unikátní, protože se z ní dochovaly nejen kosti obličeje, ale i mozkovny. Nález získal přezdívku Gabi podle objevitele prvního nálezu z roku 1966, jímž byl maďarský geolog Gabor Hernyák.[4] Mezi typické znaky patří dlouhá nízká mozkovna, méně vystupující nozdry a čelisti, slabé ale zřetelné nadočnicové oblouky, úzký nosní otvor a velká vzdálenost mezi očnicemi. Lebeční kapacita u dvou nejlépe dochovaných lebek dosahovala 305 cm3 a 320 cm3.[5] Lehce stavěné čelisti a stoličky se slabou vrstvou skloviny ukazují, že se Rudapithecus živil převážně měkkým subtropickým ovocem.[6]
Kromě lebečních kostí jsou na lokalitě Rudabánya poměrně hojně nalézané i části postkraniální kostry. Pažní, loketní i vřetenní kost, několik karpálních kůstek, články prstů, hlezenní kost, pánev i stehenní kosti vykazují typické znaky hominidů. Značně se podobají kostem moderních orangutanů a ukazují, že Rudapithecus se zcela adaptoval na stromový život. Plně pohyblivé klouby a dlouhé, silně zakřivené články prstů odpovídají schopnosti ručkování a brachiace ve větvích.[7]
Poznámky
- ↑ MAZÁK, V. Jak vznikl člověk (Sága rodu Homo). Praha: Práce, 1986. 424 s.
- ↑ a b c d BEGUN, D. R. European hominoids. In: HARTWIG, W. C. The primate fossil record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 20, s. 339–368.
- ↑ BEGUN, D. R. Dryopithecins, Darwin, de Bonis, and the European origin of the African apes and human clade. Geodiversitas. 2009, roč. 31, s. 789–816.
- ↑ BEGUN, D. R. Planet of the apes. Scientific American. 2003, roč. 289, s. 74–83. Dostupné online.
- ↑ KOUFOS, G. D. Potential hominoid ancestors for Hominidae. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 3. Berlín: Springer, 2007. S. 1347–1377.
- ↑ BEGUN, D. R. Fossil record of Miocene hominoids. In: HENKE, W. C.; TATTERSALL, I. Handbook of palaeoanthropology 2. Berlín: Springer, 2007. S. 921–977.
- ↑ BEGUN, D. R. Miocene hominids and the origins of the African apes and humans. Annual Review of Anthropology. 2010, roč. 39, s. 67–84.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Rudapithecus_hungaricus |
