Rychlá divize byla divize slovenské armády bojující za druhé světové války na východní frontě na straně armád Osy. Divizi veleli střídavě plukovník Rudolf Pilfousek, jako plukovník a později jako generál Jozef Turanec, jako plukovník a později jako generál Augustín Malár, jako plukovník a později jako generál Štefan Jurech a plukovník Pavol Kuna.[1] Slovenské jednotky na východní frontě spadaly na začátku tažení pod takzvanou Slovenskú armádnu skupinu, které velel generál Ferdinand Čatloš. Rychlá divize vznikla 23. července 1941 po vícenásobné reorganizaci Rýchlej skupiny, která vznikla již 23. června 1941. Divizi později po ústupu z Kavkazu označovali jako 1. pešia nebo 1. technická divize.
Organizace
Stav Rychlé skupiny 25. června 1941 při překročení sovětských hranic.
Dohromady měla 59 důstojníků, 27 poddůstojníků a 1824 vojáků.
- Velitelství
- 2. jezdecký průzkumný oddíl - cyklistická rota, rota těžkých zbraní, kulometná četa
- Motorizovaný pěší prapor - 2. prapor 6. pěšího pluku, 3 roty pěchoty, kulometná rota, četa protitankových děl, baterie 75mm děl, ženijní četa
- 1. dělostřelecký oddíl - 1. oddíl 11. dělostřeleckého pluku, 3 baterie 100mm děl vz. 30, spojařská četa
- Spojovací rota
- Prapor útočné vozby - 2 roty protitankových děl (9 ks ráže 37 mm), štábní rota, 2. a 3. tanková rota (celkem 30 tanků LT-35, 10 tanků LT-38 a 7 tanků LT-40)
Konečná podoba 22. srpna 1941 po reorganizaci a rozšíření na Rychlou divizi. Zatím bez obrněných jednotek, protože všechny byly vyslány na Slovensko k opravám. K divizi byly přiděleny až 29. října 1942 o velikosti jedné roty (6 tanků LT-38 a 6 tanků LT-40).
Dohromady měla 301 důstojníků, 90 poddůstojníků, 8060 vojáků.
- Velitelství
- 20. pěší pluk
- 21. pěší pluk
- 11. dělostřelecký pluk (16 ks 100mm děl vz. 30, 4 ks 105mm kanónů vz. 35)
- 11. průzkumná skupina
- 2. spojovací prapor
- 11. ženijní prapor
- 11. horská baterie (4 ks 75mm děl vz. 15)
- 11. protitanková rota (12 ks 37mm protitankových kanónů)
- Protiletadlová skupina (12 ks 20mm protiletadlových děl a 4 ks 88mm protiletadlových děl)
- Automobilové dílny a Zásobovací služby
Dějiny jednotky
Rychlá divize postupovala pod Pilfouskovým vedením nejdříve směrem na polský Sanok, ale později byla přesměrována na Lvov a Vinnycju. Asi 18. července 1941 jednotka při svém postupu pronikla mimo území, které spadalo pod působnost slovenského velení, a tak byla podřízena německé 17. armádě, v rámci které již operovala do začátku vpádu do SSSR. Do prvních bojů se jednotka dostala u Załuże. První intenzivnější boje s Rudou armádou proběhly u osady Lipovec. Později se podílela na německém postupu jižní Ukrajinou. Více než půl roku poté držela obranné postavení u Azovského moře, Taganrogu a řeky Mius. V červnu 1942 jednotka díky motorizovanosti velmi rychle postupovala a 22. června dosáhla Rostova na Donu. Zapojila se i do bojů o město a byla první jednotkou vojsk Osy, která si vybudovala předmostí na východním břehu Donu.[2] Odtud postupovala do listopadu 1942 na Kavkaz. V důsledku sovětského protiútoku však byla postupně stahována a skončila na Krymu. V této době však byla morálka slovenských vojáků jiná než na začátku války, mnozí již nebyli ochotni bojovat proti Sovětskému svazu a chápali, že stojí na nesprávné straně. V noci z 29. na 30. října 1943 se jednotka dostala nečekaně do bojů u Melitopolu a Rudá armáda zajala kolem 2300 slovenských vojáků a 45 důstojníků.[3] Rychlou divizi již německé velení víc nenasazovalo na frontu a v březnu 1945 byla zajata sovětskými jednotkami v Rakousku u Wiener Neustadtu.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rýchla divízia na slovenské Wikipedii.
- ↑ Fidler, Jiří, 2011, Rychlá divise [1941-1943.] článek na Valka.cz, položka v tabulce Velitel/Commander
- ↑ Mičianik, P., 2009, Rýchla divízia v nemeckej ofenzíve na Rostov. Archivováno 15. 11. 2012 na Wayback Machine. Vojenská história, 2, 13, s. 43–70
- ↑ Cséfalvay, F., 2007: Německý dokument o selhání slovenské 1. peší divíze v říjnu 1943 (I. část). Archivováno 15. 11. 2012 na Wayback Machine. Vojenská historie, 1, s. 128-144
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rychlá divize na Wikimedia Commons
Literatura
- Charles Kliment: Slovenská armáda 1939–1945. Pilzno, 1996.
- Archív Múzea SNP Banská Bystrica, Fond XII, přír. č. S 88/87,
- Bajtos, I.: História slovenského Pluku útočnej vozby 1939 – 1944. Košice, 1987.
- Vojenský historický archív Bratislava: Fond 55; Fond 55-57-4; Fond spomienky, ŠZ, X–283,
- Jamriska, D.: Zaisťovacia divízia v ZSSR. Martin, červenec 1967.
- АРУШАНЯН. Б.: Боевые действия 12-й армии в нчальный период войны. In: Военно-Истоический журнал, 1973, No. 6.
- Belko, J.: Zápisník z východného frontu. Bratislava: VPL, 1965.
- Gajdos-Breza, J.: Krvavá zem (Po stopách vojny na východe). Bratislava: MNO, 1941.
- КАМИНСКИЙ, В.: Для долговременной обороны. In: Техника молодёжи, 1989, No. 8, str. 42.
- Korcek, F.: Obrázky z Ukrajiny (Dojmy vojenského dopisovateľa). Bratislava: MNO, 1941.
- Padli za vlasť. w : Kalendár slovenského vojska (1943). Bratislava: MNO, 1943.
- Padzev, M. G.: V prvej i druhej línii (Pohraničníci vo vojne). Bratislava: Pravda, 1982.
- Pysny, E.: Oceľ a myšlienka (Články, reči a úvahy o prvej kapitole bojov slovenského národa proti boľševizmu). Žilina: MNO, 1941.
- Rudin, F. K.: Slovenská armáda na Ukrajine. Bratislava: MNO, 1941.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Rychlá_divize_(Slovenský_stát) |
