| Sadovo Садово | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°8′3″ s. š., 24°56′15″ v. d. |
| Nadmořská výška | 156 m n. m. |
| Stát | Bulharsko Bulharsko |
| Oblast | Plovdivská |
| Obština | Sadovo |
  Sadovo Sadovo, Bulharsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 590 (2017[1]) |
| Etnické složení | Bulhaři |
| Náboženské složení | pravoslaví |
| Správa | |
| Telefonní předvolba | 03118 |
| PSČ | 4122 |
| Označení vozidel | PB |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sadovo (bulharsky Садово) je město ve středním Bulharsku v Hornothrácké nížině. Žije tu přes 2 tisíce obyvatel. Jedná se o správní středisko stejnojmenné obštiny v Plovdivské oblasti.
V roce 1916 zde byla naměřena nejvyšší teplota v Bulharsku (42,5 °C).
Historie
Sadovo bylo založeno v letech 1365 – 1390 jako sídlo pro turecké osadníky přesídlené do Thrákie, a to za panování sultánů Murada (porobitele Bulharů) a Bajezída. Zpočátku byla obec osídlena výhradně tureckými muslimy. Podle ústního podání byl její nejstarší název Küçuk Stambol. Nejstarší písemný záznam pochází z osmanského daňového rejstříku z roku 1472, kde je uvedena jako Çeşnegir a všichni její obyvatelé jako muslimové.
Sídlo ztratilo jednotný muslimský charakter v 16. století přistěhováním Romů, mezi nimiž byli zastoupeni i křesťané s vlastními knězi. V roce 1572 zde bylo zaznamenáno 120 muslimských rodin (75 tureckých, 30 romských a 15 bulharských) a 12 romských křesťanských rodin. V roce 1596 zde bylo napočítáno 96 muslimů a 48 křesťanů, z nichž 37 bylo Romů včetně 2 popů; ostatní křesťané byli Bulhaři bez vlastního kněze. Podle berního soupisu z roku 1622 zde žilo 9 bulharských křesťanských rodin. Převážně muslimské osídlení trvalo po celé 17. století a poté se podíl křesťanů začal zvyšovat.
V každoročním berním soupisu je sídlo v roce 1848 zaneseno pod názvem Çeşnegir s přívlastkem Tongurcak. Před rusko-tureckou válkou k obci patřilo 30 ha orné půdy, na níž se pěstovala zejména rýže, a pastviny, kde se chovaly ovce, krávy, buvoli, prasata a koně. Po oné válce se obec stala součástí Východní Rumélie. Současný název nese od roku 1881, údajně podle básníka Ivana Vazova, který při svém průjezdu obcí, zvolal: „Jaký krásný sad!“
Obyvatelstvo
Ve městě žije 2 590 obyvatel a je zde trvale hlášeno 2 394 obyvatel.[1] Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[2][p 1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference
- ↑ a b Тримесечни таблици на населението по постоянен и настоящ адрес (по общини и населени места) [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2017-03-15 [cit. 2017-08-03]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА url = http://www.nsi.bg/census2011/PDOCS2/Census2011_ethnos.xls [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. (bulharsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sadovo na Wikimedia Commons - (bulharsky) Oficiální stránky zdejší obštiny
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sadovo |
