Sakulinizace (či sacculinizace) je proces, při němž dochází k výraznému zjednodušení tělní stavby organismu, obvykle v důsledku jeho parazitického způsobu života. Jedná se tedy o formu regresní evoluce.
Nejnápadněji se sakulinizace projevuje u endoparazitů, jelikož mnohé tělesné funkce jsou pro život v relativně stabilním, málo variabilním a na živiny bohatém prostředí uvnitř hostitelského organismu zbytečné. Pro endoparazita je výhodné se takových funkcí v rámci evoluce zbavit, protože jejich tvorba je pro něj nejen energeticky nevýhodná, ale zároveň je příliš diferenciované tělo náchylnější k tomu, aby bylo rozpoznáno imunitním systémem hostitele.[1]
Původ slova
Výraz sakulinizace použil poprvé Konrad Lorenz ve své knize Odumírání lidskosti, kde sakulinizaci definoval jako „odbourávající evoluci“. Slovo odvodil od názvu parazitického kořenohlavce Sacculina carcini, jehož tělo je v dospělosti extrémně redukováno.[2]
Příklady sakulinizace
Nejznámějším příkladem sakulinizovaných organismů je rod parazitických kořenohlavců Sacculina. Naupliová stádia těchto korýšů vypadají jako larvy volně žijících příbuzných skupin, když však přijdou do styku s hostitelem (krabem), dochází u nich k radikálním morfologickým změnám, v jejichž závěru připomíná dospělec Sacculina spíše jakési podhoubí prorůstající celým tělem hostitele.
V případě řasníků (řádu hmyzu blízce příbuzného broukům) s výjimkou zástupců čeledi Mengenillidae žijí samičky paraziticky a postrádají křídla, nohy i vnější genitálie a ústní ústrojí, oči i tykadla jsou u nich extrémně redukovány. Jejich tělo tedy připomíná jakýsi vak.[3]
Někdy může vést regresní evoluce tak daleko, že se původně mnohobuněčný organismus podobá spíše organismu jednobuněčnému. Takovým případem jsou Myxozoa. Jedná se o mnohobuněčné živočichy (Metazoa) nyní řazené mezi žahavce (Cnidaria)[4], jejichž tělo bylo v důsledku parazitického života zmenšeno a redukováno natolik, že byli dlouho považováni za prvoky.[5]
Přestože výraz sakulinizace bývá dnes používán zejména v kontextu s parazity, Lorenz ji popisuje i u neparazitických druhů. Předpokladem je však vždy symbiotický vztah k jinému druhu, který přejímá ty potřebné funkce, které jsou u sakulinizovaného organismu redukovány. Sakulinizaci vidí Lorenz například i jako efekt spojený s domestikací, kdy domestikované druhy ztrácejí všechny speciální adaptace a zůstávají jim jen vlastnosti, které jsou výhodné pro člověka.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ FLEGR, Jaroslav. Evoluční biologie. 2., opr. a rozš. vyd. Praha: Academia, 2009, 569 s. ISBN 978-80-200-1767-3.
- ↑ a b LORENZ, Konrad. Odumírání lidskosti. Vyd. 1. Překlad Miroslav Rýdl, Jan Kamarýt. Praha: Mladá fronta, 1997, 195 s. Souvislosti (Mladá fronta), sv. 10. ISBN 80-204-0645-X.
- ↑ RESH, Vincent H. and Ring T. CARDÉ. Encyclopedia of insects. Boston: Academic Press, 1266 p. ISBN 01-258-6990-8.
- ↑ NESNIDAL, Maximilian P., Martin HELMKAMPF, Iris BRUCHHAUS, Mansour EL-MATBOULI, Bernhard HAUSDORF a Axel JANKE. Agent of Whirling Disease Meets Orphan Worm: Phylogenomic Analyses Firmly Place Myxozoa in Cnidaria. PLoS ONE. 2013-1-30, vol. 8, issue 1, e54576-. DOI: 10.1371/journal.pone.0054576. Dostupné z: http://dx.plos.org/10.1371/journal.pone.0054576
- ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, 318 s. ISBN 978-807-3870-089.
Literatura
- LORENZ, Konrad. Odumírání lidskosti. Vyd. 1. Překlad Miroslav Rýdl, Jan Kamarýt. Praha: Mladá fronta, 1997, 195 s. Souvislosti (Mladá fronta), sv. 10. ISBN 80-204-0645-X.
- VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2007, 318 s. ISBN 978-807-3870-089.
- ZIMMER, Carl. Vládce parazit: pohled do světa nejnebezpečnějších tvorů planety. Vyd. 1. Překlad Vladimír Hampl, Olga Harantová. a Litomyšli: Paseka, 2005, 262 s., [16] s. obr. příl. Fénix, sv. 12. ISBN 80-718-5685-1.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sakulinizace |
