Salamis (1914)

Ilustrace bitevní lodě Salamis
Základní údaje
Typ	dreadnought
Uživatelé	řecké námořnictvo
Zahájení stavby	23. července 1913
Spuštěna na vodu	11. listopadu 1914
Osud	stavba zrušena
Následovník	Vasilefs Konstantinos (nedokončena)
Takticko-technická data
Výtlak	19 500 t (standardní) 21 500 t (plný)[1]
Délka	173,7 m (na vodorysce)
Šířka	24,7 m
Ponor	7,6 m
Pohon	3 parní turbíny, 18 kotlů 3 lodní šrouby 40 000 hp
Rychlost	23 uzlů
Pancíř	až 250mm boky 250mm věže 250mm barbety až 75mm paluba 300mm velitelská věž
Výzbroj	8× 356mm kanón (4×2) 12× 152mm kanón (12×1) 12× 76mm kanón (12×1) 5× 500mm torpédomet

Salamis byl dreadnought rozestavěný v Německu pro řecké námořnictvo v období před vypuknutím první světové války. Kvůli vypuknutí války byla jeho stavba zrušena.

Stavba

Stavba nové řecké bitevní lodě byla objednána v roce 1912 u německé loděnice AG Vulcan v Hamburku. Hlavní výzbroj a pancéřování přitom měly být dodány loděnicí Bethlehem Steel z USA. Kýl Salamis byl založen 23. července 1913, přičemž dne 11. listopadu 1914 byla loď spuštěna na vodu. Stavbu zásadně zkomplikovalo vypuknutí první světové války a britská blokáda, kvůli které nemohly být dodány klíčové součásti pro dokončení plavidla. Například americké 356mm kanóny koupili Britové a vyzbrojili jimi monitory třídy Abercrombie. Práce na Salamis byly na konci roku 1914 přerušeny. Po skončení války se o loď vedl spor. Roku 1932 plavidlo připadlo loděnici, která jej sešrotovala.^[1]

Konstrukce

Plánovanou výzbroj tvořilo osm 356mm kanónů ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Doplňovalo je dvanáct 152mm kanónů, dvanáct 76mm kanónů a pět 500mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo 18 kotlů Yarrow a tři parní turbíny AEG o výkonu 40 000 hp, pohánějící tři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 23 uzlů.^[1]

Odkazy

Reference

Literatura

• HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Salamis na Wikimedia Commons