Savcı Bey

Savcı Bey byl osmanský princ, který spolu s byzantským císařem Andronikem uvěznil oba jejich otce; osmanského sultána Murada I. a byzantského císaře Jana V. Palaiologa. Stalo se tak v 70. letech 14. století. Savcı byl nejmladší ze tří synů Murada I. Jméno jeho matky a datum narození je neznámý. Podle osmanských tradic museli všichni princové (turecky: şehzade) sloužit jako guvernéři provincií (sandžaků), aby byli připraveni na možnou budoucí vládu. Savcı sloužil jako guvernér Bursy, druhým hlavním městem říše (tehdy bylo hlavním městem Edirne).

Vzpoura

Když osmanští Turci dobyli Edirne (dříve Andrianopolis), byzantský císař Jan V. Palaiologos prosil západní část říše o pomoc. Místo toho byl zadržen jako dlužník v Benátkách. Andronikos (později císař Andronikos IV.), jeho syn a regent Konstantinopole (dnešní Istanbul), odmítl za svého otce dluhy zaplatit a Jan se tak musel vzdát ostrova Tenedos (dnes Bozcaada, Turecko), aby si mohl zajistit svou vlastní svobodu. Po tomto incidentu jmenoval Jan jako korunního prince svého syna Manuela (později císař Manuel II. Palaiologos) a v roce 1373 souhlasil s osmanskou nadvládou. Následně jej osmanský sultán požádal o pomoc v potlačení povstání na některých částech jeho říše a tak Jan opustil hlavní město. Jeho absence pak poskytla Andronikovi příležitost ke vzpouře.

Na osmanské straně, princ Savcı Bey, který byl nejmladším ze všech tří princů, viděl, že ve stínu svých starších bratrů nemá šanci stát se budoucím sultánem a na základě osmanské tradice by jej čekala poprava. (Strach z této možnosti nebyl ojedinělý, sám sultán Bajezid II. po smrti Murada I. okamžitě zabil svého staršího bratra Yakupa a tím si zajistil právo na trůn i život.). Zorganizoval tedy povstání, aby mohl získat trůn. Zatímco jeho otec řešil povstání v jiných částech říše, Savcı mohl organizovat povstání v hlavním městě. Využil pokladnice, která mu byla svěřena a sestavil svou vlastní armádu. Dva vzbouření princové, každý jdoucí za jiným cílem, se rozhodli spolupracovat a spojit své síly.

Konec povstání

Poté, co se sultán Murad I. a císař Jan V. dozvěděli, že jejich synové rozpoutali vlastní povstání, se vrátili do Anatolie. Armády otců a synů se setkali v Apikridionu (velmi žádané oblasti, pravděpodobně jihozápadně od Konstantinopole), kde Murad přesvědčil synovy vojáky ke změně strany. I když oba princové nejdříve utekli do Didymoteicha (dnešní Řecko), krátce na to se vzdali. Po rychlém návratu rozzuřený Murad chtěl Savcıho jen oslepit. Pak ale změnil názor a svého syna popravil. I přesto, že Murad žádal Jana, aby svého syna také oslepil, Jan byl více milosrdný a nechal Andronikovi oslepit pouze jedno oko. I přesto se po jeho smrti stal Andronikos byzantským císařem.

Následky

Syn Savcıho, princ Davud, uprchl do Uherska. Jeho jméno bylo zmíněno naposledy v roce 1411 (během osmanského interregna), kde se o něm mluvilo jako o neúspěšném kandidátovi na osmanský trůn. Později byl spojencem Jánose Hunyadiho, který bojoval proti Osmanské říši.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Savcı Bey na anglické Wikipedii.

Osmanská dynastie
Sultáni a chalífové	Osman I. Orhan I. Murad I. Bájezíd I. Interregnum Mehmed I. Murad II. Mehmed II. Bájezíd II. Selim I. Sulejman I. Selim II. Murad III. Mehmed III. Ahmed I. Mustafa I. Osman II. Murad IV. Ibrahim I. Mehmed IV. Sulejman II. Ahmed II. Mustafa II. Ahmed III. Mahmud I. Osman III. Mustafa III. Abdulhamid I. Selim III. Mustafa IV. Mahmut II. Abdülmecid I. Abdulaziz Murad V. Abdulhamid II. Mehmed V. Mehmed VI. Abdulmecid II.
Pretendenti	Savcı Bey Süleyman Çelebi İsa Çelebi Musa Çelebi Mustafa Çelebi Küçük Mustafa Džem Šehzade Ahmet Šehzade Korkut Šehzade Mustafa Šehzade Bájezíd Šehzade Yahya Abdulmecid II. Ahmed IV. Nihad Šehzade Osman Fuad Šehzade Mehmed Abdulaziz Ali Vâsib Mehmed VII. Orhan Ertuğrul Osman Bayezid III. Osman Dündar Ali Osman
Valide sultan	Nilüfer Hatun Devlet Hatun Hüma Hatun Emine Gülbahar Hatun Hafsa Sultan Nurbanu Sultan Safiye Sultan Handan Sultan Halime Sultan Kösem Sultan Turhan Hatice Sultan Aşub Sultan Emetullah Rabia Gülnuş Sultan Saliha Sebkati Sultan Şehsuvar Sultan Mihrişah Sultan Sineperver Sultan Nakşidil Sultan Bezmiâlem Sultan Pertevniyal Sultan Şevkefza Sultan Rahime Perestu Sultan
Haseki sultan	Hürrem Sultan Nurbanu Sultan Safiye Sultan Kösem Sultan Ayşe Hatun Ayşe Hatun Turhan Hatice Sultan Hatice Muazzez Sultan Aşub Sultan Hümaşah Sultan Şivekar Sultan Emetullah Rabia Gülnuş Sultan Rabia Sultan