 Sclerocactus | |
|---|---|
 Sclerocactus polyancistrus | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | Sclerocactus Britton & Rose, 1922 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sclerocactus je rod mrazuvzdorných kaktusů pocházející původně ze Severní Ameriky, konkrétně se vyskytuje na území Spojených států v Kalifornii, Novém Mexiku, Nevadě a Coloradu.[1] Zahrnuje asi 15 druhů. Tyto druhy kaktusů jsou velmi xerofytické (suchomilné). Obdivuhodné jsou právě tím, že dokáží odolávat rozpětí teplot téměř 100 °C. Většina Sclerocactusů jsou ohrožené druhy.
Popis
Sclerocactusy jsou vejčité až protáhle válcovité, mají tuhé stonky s hlízami, které jsou obecně sloučeny do žeber a jsou pokryty páteřemi, které vycházejí z areolů.
Život v přírodě
Tyto rostliny se nacházejí ve výškových pouštích, jako například náhorní plošina Colorada nebo v Mohavské poušti či Velké pánvi. V přírodě jsou rostliny vystaveny velmi drsným podmínkách, jako jsou extrémní teploty, dlouhé období sucha či silné mrazy. V těchto oblastech mohou mrazy dosahovat hodnot až -30 °C, zatímco v létě v polopouštích je teplota až 90 °C. Nejčastěji rostou podél vod a arroy (suchý potok), ale také se vyskytují podél horských hřebenů v místech, kde se vytvořily propadliny, které dokáží po nějakou dobu zadržovat vodu.
Druhy
Vztah mezi sclerocactusy a dalšími rody je nejasný od května 2012. Výsledkem je, že počet druhů zahrnutý do rodu se liší. Flora Severní Ameriky (FNA) rozpoznává 15 druhů, ale Anderson uznává 14.
Andersonův seznam
- Sclerocactus brevihamatus
- Sclerocactus glaucus
- Sclerocactus mesae-verdae
- Sclerocactus nyensis
- Sclerocactus papyracanthus
- Sclerocactus parviflorus
- Sclerocactus polyancistrus
- Sclerocactus pubispinus
- Sclerocactus scheeri
- Sclerocactus sileri
- Sclerocactus spinosior
- Sclerocactus uncinatus
- Sclerocactus whipplei
- Sclerocactus wrightiae
Sclerocactus mesae-verdae
Byl poprvé popsán v roce 1940 Boissainem a Davidsonem jako Coloradoa mesae-verdae. Typová lokalita je určena u města Cortez v jihozápadním Coloradu u hranice s Novým Mexikem, USA. Scházející středový trn vedl k založení rodu Coloradoa. Benson je později přeřadil do rodu Echinocactus a ještě později je přeřadil do rodu Sclerocactus. V roce 1972 byl přechodně klasifikován i jako Pediocactus. Na lokalitách se vyskytují rostliny i se středovým trnem, avšak ty jsou velice vzácné.
Výskyt
Jeho domovinou je severozápadní roh státu Nové Mexiko a jihozápadní roh státu Colorado. Je to oblast spadající geologicky pod tzv. Colorado Plateau (Kolorádská náhorní plošina), která dále zasahuje do států Utah a Arizona. Centrum výskytu tohoto sclerocactusu je v Novém Mexiku u města Shiprock a stejnojmenného kultovního místa Navahů.
Doba kvetení se pohybuje od poloviny dubna do konce dubna a vrcholí kolem 20. dubna, přičemž sezónní variance mohou tyto hranice mírně ovlivňovat. Opylování květů je zprostředkováno hmyzem. Jelikož ve stejné době panují i silné větry, rostliny otvírají květy jen částečně a brání se tak ztrátě pylu.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ WWW.WEBTOAD.CZ, WebToad s r o-. Hájek-kaktusy.cz - Rostliny Severní Ameriky a Mexika | Cactus e-shop. www.hajek-kaktusy.cz [online]. [cit. 2020-04-13]. Dostupné online.
- ↑ FENCL, Oldřich. Sclerocactus mesae-verdae. Kaktusy. Roč. 2005.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sclerocactus na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sclerocactus |
