Sebastianismus

Sebastianismus (port. Sebastianismo) je označení pro mytický nebo mesiášský směr v portugalské kultuře, který se vyskytuje od 16. až do 20. století. Jakkoli jde o směr specificky portugalský, vzniklý a obrozovaný v konkrétních historických epochách, velmi podobné mýty o vojsku královských bojovníků spících v nitru hory, odkud vyjedou na pomoc svému lidu v čase největšího ohrožení, se vyskytují od keltských dob (např. pověst o králi Artušovi) a v českém prostředí jde např. o pověst o rytířích z Blaníku.

Původ a geneze

Vznik sebastianismu se datuje do roku 1578, kdy v „bitvě tří králů“ u marockého Alcácer-Quibiru (Alcazarquiviru, Ksár-el-Kebíru) měl beze stopy zmizet mladý portugalský král Sebastián I. Jeho smrt dojala celou Evropu a na Portugalsko bez dědice trůnu dopadl poraženecký komplex.^[1] Navzdory hojně šířeným konspiracím, k nimž přispívají i někteří historikové (tak jako kupř. Maria Luísa Martins da Cunha v prosinci 2011 ve třetím svazku díla „Grandes Enigmas da História de Portugal“), že král přežil a objevil se v roce 1598 v Itálii apod., je všeobecně přijímáno, že král byl zabit v bitvě nebo krátce po jejím skončení.

Dynastická krize, kterou stavovské shromáždění (Cortes) vyřešilo volbou španělského krále Filipa II. Habsburského, vytvořila poptávku po legendě o návratu pohřešovaného krále, jenž by obnovil vznešenost země a zachránil národ. Napříč společenskými vrstvami se rozšířil vlastenecký mýtus o spícím králi, který čeká na správný okamžik, aby se "za ranní mlhy" vrátil na trůn a odehnal cizince. Nejméně čtyři osoby se v době španělské nadvlády nad Portugalskem neúspěšně vydávaly za krále Sebastiána.

V roce 1582 nařídil Filip I. Portugalský (ve Španělsku Filip II.) převézt tělo, o kterém se tvrdilo, že je tělem zmizelého krále Sebastiána I., z Ceuty do kláštera svatého Jeronýma u Lisabonu v naději, že tak skoncuje se sebastianismem, nicméně tato snaha neměla úspěch z toho prostého důvodu, že nemohlo být hodnověrně prokázáno, zda se skutečně jednalo o Sebastiánovy ostatky.

Sebastianistický mýtus o obnovení velikosti Portugalska, spojený se zásahem prozřetelnosti a příchodem pravého vládce, byl posléze několikrát využit k politickým účelům. Během války za udržení nezávislosti v letech 1640-1668 vedené Janem IV. a Alfonsem VI. proti španělské habsburské monarchii, vydatně posloužil cílům dynastie Braganzů vymanit se z područí Madridu a posílit absolutistickou monarchii. O oživení mýtu se postaral zejména jezuitský učenec António Vieira svými spisy Clavis Prophetarum a História do Futuro, v nichž prorokoval, že portugalský král sjednotí svět pod svou světskou autoritou a duchovní autoritou papeže, čímž započne období nebývalé prosperity, které bude trvat až do příchodu Antikrista. Vysloužil si tím obvinění z kacířství a zatčení inkvizicí.

Nová vlna zájmu o sebastianismus nastala v reakci na katastrofální zemětřesení v Lisabonu roku 1755. Na druhou stranu však byly veřejné projevy sebastianismu pronásledovány za vlády markýze Pombala, stoupence osvícenského absolutismu, v rámci jeho tažení proti jezuitům.

Během napoleonských válek vyvolala okupace Portugalska francouzskými silami pod velením maršála Junota restauraci sebastianismu.

Dozvuky sebastianismu ve 20. století

Portugalský básník Fernando Pessoa, známý mj. svým zájmem o okultismus a ezoterii, věnoval sebastianistickým vizím jediné dílo, jež vyšlo za jeho života v portugalštině, básnickou sbírku Poselství (Mensagem). Jedna skladba je věnována přímo zmizelému králi Sebastiánovi.

K mesianistické legendě se vrací také portugalský režisér Manoel de Oliveira v historickém dramatu Pátá říše (Quinto Império, 2004).

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sebastianismo na portugalské Wikipedii a Sébastianisme na francouzské Wikipedii.