Sefer Tora (hebrejsky ספר תורה, dosl. „kniha (svitek) zákona“) je v současnosti standardní označení pro pergamenový svitek s textem Tóry používaný k liturgickému čtení při bohoslužbách. Sefer Tora se těší v judaismu mimořádné úctě a má status posvátného předmětu.
Původ
| „ | Když Mojžíš dokončil zápis slov tohoto zákona do knihy, přikázal lévijcům nosícím schránu Hospodinovy smlouvy: Vezměte knihu tohoto zákona a uložte ji po straně schrány smlouvy Hospodina, vašeho Boha. Tam bude proti tobě svědkem. | “ |
| — Deuteronomium 31,24-26 | ||
Podle tradice zapsal Mojžíš veškerá Boží přikázání do Knihy zákona (ספר תורה). Jeden svitek byl uschován v Arše úmluvy, po jednom svitku pak dostal každý z dvanácti izraelských kmenů. Osud těchto svitků není až na výjimky dále zmiňován, konkrétně se Kniha zákona vynořuje opět až v 2. knize královské 22,8, kde je popisována jako kniha nalezená v jeruzalémském Chrámu. Podle některých biblistů se mohlo jednat o knihu Deuteronomium. V Nehemjášovi 8, 1 je popisována ceremonie, při které Ezdráš přináší před shromážděný lid „knihu Mojžíšova zákona“ a veřejně z ní předčítá. Z této praxe je odvozováno dnešní synagogální čtení z Tóry.
Vzhled
Text Tóry je napsán ručně kvalifikovaným písařem (sofer) inkoustem na pergamen, vyrobený z kůže košer zvířete poraženého rituálně správným způsobem. Rozměry a rozsazení textu a jednotlivých slov je pevně stanoveno, stejně jako písmo, kterým je text psán (tzv. Stam). Stejná pravidla se vztahují i na tfilin a mezuzu. Svitek je upevněn na dvou dřevěných tyčích (עצי חיים acej chajim, dosl. „stromy života“). Pokud je svitek smotán, bývá někdy omotán povijanem (ווימפל, vimpl), který je podobný povijanu pro novorozeňata. Tento zvyk je obvyklý především u aškenázských židů. Smotaný svitek je přikrytý pláštíkem (מעיל, me'il), který je často bohatě vyšíván a kromě náboženských motivů (jako koruna Tóry, desatero apod.) obsahuje i jméno osoby, která jej vyrobila nebo která jeho výrobu sponzorovala. Přes horní držadla je pak zavěšen stříbrný štít (חושן, chošen), připomínající štít, který nosil velekněz v Chrámu, a ukazovátko (יד jad, dosl. „ruka“), které při čtení používá předčítající, aby se svitku nedotkl prsty. Na horní držadla jsou pak nasazeny stříbrné nástavce (רמונים, rimonim, dosl. „granátová jablka“) nebo koruna (כתר keter). Nástavce jsou opatřeny zvonečky, které se rozezní, kdykoli je Tóra nesena v synagoze kolem bimy a věřící tak i v případě, kdy je synagoga zcela zaplněna, slyší, kde se Tora právě nachází a otáčejí se směrem k ní (podle některých minhagů je nevhodné otáčet se k Tóře zády).
Užívání
Sefer Tora se užívá k liturgickému čtení během bohoslužeb v synagoze. Svitek nesmí být nijak fyzicky poškozen a všechna písmenka musí být rovněž jasně čitelná, jinak svitek není možné užívat. Pokud není zrovna čten, je uchováván v aronu ha-kodeš v synagoze.
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu svitek tóry na Wikimedia Commons
Literatura
- NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefar, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4.
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sefer_Tora |
