Selské baroko

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Selské baroko je stavební sloh lidové architektury, který se uplatnil převážně v jižních Čechách během 19. století. I když vychází z klasicistní a barokní architektury, jedná se o naprosto svébytný sloh. Objevil se v době, kdy skutečné baroko bylo už minulostí. Nejstarší památky selského baroka pocházejí z 20. let 19. století, vrchol byl asi v 60. letech.

Charakteristika

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Selské baroko jednotlivé barokní a klasicistní, ale dokonce i neorománské prvky používá (podobně jako jakékoli jiné lidové umění) ve zcela specifických, z hlediska čistoty původního slohu vlastně chybných kombinacích, které jsou však nesmírně malebné. Od svého vzoru si totiž vypůjčuje v podstatě pouze ornamentální prvky, ale například naprosto ignoruje tektonické principy klasické barokní architektury. Barokní sloh je totiž řemeslně náročný, vysoce profesionální. Například voluta (ozdobný prvek) je vlastně Archimedova spirála a k jejímu narýsování je třeba znalost středoškolské matematiky. O to více je pak nutno obdivovat lidové zedníky, že to dokázali pouhým odpozorováním napodobit.

V případě selského baroka – nebo také lidového baroka – se někteří lidé mylně domnívají, že se vždy jedná o neumělé (amatérské) výtvory lidových tvůrců. Selské baroko ale není jen architektura, je to životní styl lidí tehdejší doby na venkově. Konkrétní příklad ze vsi Klentnice: je zde socha sv. Floriána s německým textem (překlad): „Věnoval (sv. Floriánu) Josef Janka, syn Františka, na paměť záchrany svého života 15. 4. 1853“. Odborník, který si sochu prohlédl, prohlásil: „Je to mistrovská práce akademicky vzdělaného sochaře, profesionála.“ Přesto tato socha patří svým původem do selského baroka.

Tvůrci

Jména a životní osudy mnoha autorů staveb spadajících do období tzv. selského baroka jsou známa. V jižních Čechách působili:

• Jakub Bursa (1813–1884), zednický mistr, který působil hlavně na Prachaticku a Volyňsku – po roce 1840 působil se 30 až 40 zedníky
• Šebestián Brener, zvaný Šebesta, působil v Malých Chrášťanech
• Matěj Cívka (1800–1845), pocházel z Hluboké nad Vltavou, stavěl mj. v Opatovicích
• Jan Hospodář, pocházel z Hroznějovic, v letech 1816–1870 působil na Vltavotýnsku
• Martin Paták (1820–1889) a jeho syn Jan Paták (1859–1943), oba působili na Soběslavských Blatech
• František Primus (1819–1890), působil ve Vojslavicích na Pelhřimovsku
• Jan Šoch (1798–1867) a jeho syn František Šoch (1828– 1874), oba působili na Soběslavských Blatech (Hartmanice, Mažice, Komárov, Klečaty, Zálší a další)^[1]

Památky

Památky selského baroka se vyskytují převážně v oblasti Soběslavských a Zbudovských Blat, ale i na Písecku, Vodňansku, a Třeboňsku. Mnoho staveb selského baroka a jejich výzdobných prvků zdokumentoval Alois Terš (1910–1987).

Vesnické stavby

Většina staveb spadajících do období selského baroka je památkově chráněna. Vesnická památková rezervace je např. v Holašovicích, Malých Chrášťanech, Mazelově, Plástovicích, Vodicích u Lhenic, Záboří na Českobudějovicku. Vesnické památkové zóny jsou např. ve Svinkách nebo ve Zbudově.

Sakrální stavby

Počátek selského baroka se klade do období vlády Josefa II. (1780–1790). V roce 1784 dekretem zakázal poutě a procesí, tento zákaz však jeho nástupce Leopold II. zase odvolal. Jenže poutě bývaly krásné, okázalé, a venkovský lid se na ně celý rok těšíval jako na největší událost roku. Císař je zrušil a nic jiného za ně nenabídl. Venkovský lid si je tedy nadále ponechal a žil si dál po svém, bez ohledu na vládní program, který nepřijal. Selské baroko není jenom architektura, ale je to životní styl a duchovní život tehdejších lidí na venkově. V této době selského baroka docházelo k největší výstavbě křížů, soch, božích muk a kapliček v krajině. Stavěli je zbožní sedláci a řemeslníci na vlastní náklady, na svých pozemcích, po svolení vrchnosti a biskupské konzistoře. Stavěli je proto, že je potřebovali, a také používali ke svému náboženskému životu. Byly totiž samozřejmou součástí jejich světa, nám dnes tak vzdáleného.

Fotogalerie

• 
  Květov, okres Písek
• 
  Záluží (Vlastiboř), okres Tábor, stavení č. p. 9
• 
  Záluží (Vlastiboř), okres Tábor, stavení č. p. 11
• 
  Borkovice, okres Tábor
• 
  Holašovice, okres České Budějovice

Odkazy

Reference

Literatura

Poznámka: Selské nebo lidové baroko není v Česku dosud uceleně vědecky zpracováno. Proto článek přináší jen jednotlivé poznatky a působí neuspořádaným dojmem.

• Josef V. Scheybal, Jana Scheybalová. Umění lidových tesařů, kameníků, a sochařů v severních Čechách , Severočeské nakladatelství ve spolupráci s ústavem pro etnografii a folkloristiku ČSAV 1985

• Jindřich Nusek, Jan Svoboda a kolektiv Příběh kapliček, drobné sakrální objekty na Podblanicku, vydal Český svaz ochránců přírody Vlašim s muzeem okresu Benešov 2001

• Tomáš Hájek, Irena Bukačová Příběh drobných památek vydal Jaroslav Bárta, 2001,

• Vilibald Růžička, Zaniklé kaple v Uherském Brodě Muzejní společnost Uherský Brod 1946

Související články

• Baroko

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu selské baroko na Wikimedia Commons
• Jihočeské vesnice, nejen selské baroko
• Jihočeský venkov. Výlety: Selské baroko
• Jižní Čechy, opravdová láska. Selské baroko

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NKC: ph125475