Sen noci svatojánské (film, 1973)

Sen noci svatojánské
Původní název	Sen noci svatojánské
Země původu	Československo Československo
Jazyk	čeština
Délka	75 minut
Žánr	komedie
Námět	William Shakespeare
Scénář a režie	Jiří Bělka
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Jan Tříska Květa Fialová Josef Abrhám Václav Postránecký Jiří Hrzán a další
Hudba	Luboš Fišer
Kamera	Vladimír Opletal
Výroba a distribuce
Premiéra	19740414a14. dubna 1974
Distribuce	Československá televize Česká televize
Sen noci svatojánské na ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sen noci svatojánské je název československé televizní inscenace, kterou v roce 1973 na motivy stejnojmenné divadelní hry anglického dramatika Williama Shakespeara a v překladu Ericha Adolfa Saudka natočil režisér Jiří Bělka, který je zároveň autorem televizní úpravy. V inscenaci se objevila plejáda předních českých herců v čele s Janem Třískou jako Oberonem, Jiřím Hrzánem, Květou Fialovou, Václavem Postráneckým, Jorgou Kotrbovou, Josefem Abrhámem, Martou Vančurovou a mnoha dalšími. Inscenace měla premiéru o velikonočních svátcích roku 1974 na druhém programu Československé televize..

Úvod

Inscenace Sen noci svatojánské představuje pro režiséra Jiřího Bělku jeho druhé setkání s dílem Williama Shakespeara. O patnáct let dříve – v roce 1958 – režíroval Bělka pro Československou televizi Praha méně známou Shakespearovu hru Zimní pohádka, která se však do dnešních dnů nedochovala. Ke Snu noci svatojánské se vrátil ještě jednou v roce 1984, kdy byl režisérem televizního záznamu stejnojmenného představení Divadla ABC v Praze (v divadelní režii Karla Kříže).

Obsazení

Tvůrci

Technické údaje

• Premiéra: 14. duben 1974 (II. program Československé televize)
• Výroba: Československá televize Praha, Hlavní redakce dramatického vysílání, 1973
• Barva: barevný
• Jazyk: čeština
• Délka: cca 75 minut

Z dobového tisku

Televizní dramatizace jednoho z nejznámějších děl Williama Shakespeara neunikla pozornosti kritiky, která inscenaci hodnotila veskrze pozitivně. Recenzent Rudého práva (17. duben 1974) o inscenaci napsal: „(...) Autor scénáře i režisér Jiří Bělka zhutnil textovou i scénickou složku Shakespearovy komedie velmi citlivě. Kromě herecké práce jako by především spoléhal na televizní možnosti, obraz a střih, kterými především chtěl tlumočit dramatikovu milostnou rozvernost a hravost. Čtyři milostné páry, proměny jejich náklonnosti, pohádková hra sympatií, soužení i toužení, to je jedna strana mince, jíž režisér i herci náležitě využili. Druhou stranu, scény řemeslníků, kteří chtějí sehrát velkou tragédii před knížetem, onen nespoutaný komický živel ve hře, už méně. Jako by tu opět chyběl bezprostřední kontakt s živě reagujícím publikem, smích po nepatřičném, a proto komickém jednání, hnací síla k vynalézavosti humoru a vtipu. Je to škoda, neboť to skutečně mají být lidé z masa a kostí, lidé, kteří vším dobrým i zlým, co v sobě mají, všemi slabůstkami i přednostmi, nám mají být bližší. Kladem inscenace je přítomnost Shakespearova, který zůstal i v příběhu, v němž toliko láska je skloňována všemi pády, zůstal v této pohádkové podívané, v níž i bytosti mimolidské mají lidské dimenze, a to je na televizní obrazovce úspěch.“^[1]

Kritik deníku Práce si ve své recenzi všímá vedle režie i dalších profesí, které se podílely na úspěchu inscenace: „(...) Režisér Jiří Bělka citlivě zkrátil dialogy, vynechal či přeřadil některé scény, upustil od závěrečného představení a celou inscenaci předznamenal výstupem krále elfů Oberona. Takto upravený text pak rozehrál na krásné scéně Miloše Ditricha, který ve studiu postavil hluboký les plný kapradí, kořenů a dubového listí, prales, který i při své realistické divokosti a scénické účelnosti vyvolával výtvarným řešením skutečně estetický zážitek. Stejně účinně pak působila rozevlátá roucha duchů, romantické a vznešené kostýmy, které navrhla Jarmila Konečná a které se rovněž měrou nemalou podílely na výtvarné koncepci této hry, jejíž atmosféru výrazně dotvářela i střídmá hudba Luboše Fišera. Jiří Bělka vytvořil ve spolupráci s kameramanem Vladimírem Opletalem a s řadou vynikajících herců inscenaci plnou tajemného a slavnostního oparu kouzlem opředené svatojánské noci, uprostřed které se odehrává burleskní a přitom pohádkovou nocí nadaný příběh, který vzdor řadě zvratů a záměn skončí vítězstvím opravdové lásky. Režie dala plně vyniknout kráse a poezii Shakespearova verše a poskytla hercům dostatečný prostor, aby mohli v celé šíři rozehrát životem a zdravou komičností přímo překypující osudy tak různorodých postav, které autorova vůle, tajemná moc kouzelné noci a Pukovo taškářství svedly dohromady. Nebýváme často svědky inscenací, v kterých se jejich tvůrci ve šťastné konstelaci podílejí na vzácné vyrovnanosti všech komponentů, na nichž záleží konečný úspěch. Sen noci svatojánské byl rozhodně jednou z nich.“^[2]

Reference

Literatura

• EGERT, Ladislav. Televize svátků jara. Rudé právo: orgán Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 17. duben 1974, roč. 54, čís. 90, s. 5. 
• PAŘÍKOVÁ, Marie. Televizní Sen noci svatojánské. Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. 23. duben 1974, roč. 30, čís. 95, s. 5. 
• SCHREIBER, Hugo. Sen noci svatojánské. Květy: týdeník pro celou rodinu. 23. únor 1974, roč. 24, čís. 8, s. 46 – 47. 
• STIEBER, Miroslav. Dva televizní zážitky. Práce: deník revolučního odborového hnutí. 17. duben 1974, roč. 30, čís. 90, s. 6. 

Externí odkazy

• Sen noci svatojánské v Česko-Slovenské filmové databázi
• Sen noci svatojánské ve Filmové databázi
• Sen noci svatojánské (film, 1973) na stránkách České televize
• Sen noci svatojánské v Internet Movie Database (anglicky)