Septik

Septik (někdy také nazývaný senkrubna, senkrovna či miskrubna) je nádrž na částečné čištění odpadní vody pomocí mechanických a biologických procesů. Septik bývá často součástí domů, které nejsou napojeny na kanalizaci.

Odpadní voda, zvláště ze záchodu, kuchyně a koupelny, je jímána v septiku, odkud odtéká přepadem do kanalizace, případně přes čistírnu odpadních vod nebo za pomoci trativodu vsakována do země.

Na stejném principu ale s větším objemem vody fungují štěrbinové nádrže. Bezodtoková jímka, která slouží k dočasnému uskladnění odpadní vody a fekálií a musí se nechat pravidelně vyvážet, se nazývá žumpa.

Funkce

Každý septik byl měl mít pro správnou funkci minimálně 2 až 3 komory. Nejlepší a současně nejčastěji instalovanou variantou jsou tříkomorové septiky z plastu. Tříkomorový septik pracuje na základě biomechanického přečištění, kdy odpadní voda postupně přetéká z komory do komory, zatímco v každé komoře probíhá sedimentace pevných částí kalu. V první komoře se usadí ty největší částice. Jakmile dosáhne hladina první komory přepadu, začne se tato odpadní voda a drobná část splašek přelévat do druhé komory, kde již dochází k sedimentaci většiny kalu. Do třetí komory přetéká voda, která je z velké části přečištěna. Sediment v septiku je pak za pomoci bakterií a enzymů rozkládán na jednodušší látky. Část rozloženého sedimentu odtéká přes třetí komoru a část zůstává v septiku pro následný vývoz fekálním vozem.

Špatně fungující septik

Pokud je dosaženo nerovnováhy v množství bakterií uvnitř septiku, postup rozkládání se zpomaluje a septik obvykle začne zapáchat, případně se na jeho hladině začne tvořit pěna. Této špatné funkce se často dosáhne po použití nevhodných a příliš agresivních mycích prostředků. Bakterie nacházející se v septiku jsou zvláště citlivé na přípravky obsahující chlornan sodný. Ten lze najít v oblíbených čisticích prostředcích jako je např. Savo, Domestos a další^[1]. Šetrnou alternativu představují organické kyseliny, jako je ocet^[2] nebo kyselina citrónová. Zdrojem zápachu mohou být také tuky, nebo zbytky potravin, které se do septiku také dostaly. Některé potraviny mohou být pro mikroorganismy v septiku jen obtížně rozložitelné a v nádrži zahnívají.

Jak naložit s vyčištěnou vodou ze septiku

Voda, odtékající ze septiku pryč, musí protéct přes tzv. filtr. Mezi nejpopulárnější druhy filtrů řadíme filtr pískový, zemní nebo biologický. S takto vyčištěnou vodou lze nakládat několika způsoby – můžeme ji nechat odtéct do povrchových vod (viz. Stavební povolení níže), zasakovat do půdy, nebo ji lze použít např. k zálivce okrasných keřů a květin. Voda ze septiku, i když je vyčištená, není vhodná k zalévání ovoce ani zeleniny, neboť nadále v může obsahovat patogenní látky (např. koliformní bakterie), zbytky chemických látek používaných v domácnosti, ale také např. léků apod.^[3]

Konstrukce

Septiky se vyrábí z plastu nebo železobetonu. V případě menších nádrží určených pro rodinné domy jde právě o nádrže plastové samonosné. Naopak septiky pro větší projekty (například kempy, chatové oblasti, velké rekreační objekty) se realizují právě s využitím železobenotové nádrže. Každý septik je umístěn do vyhloubené jámy v zemi. Přítok i odtok septiku musí mít přirozený spád. Přístup do septiku je realizován shora a to prostřednictvím poklopů, případně v některých situacích za pomocí šachty.

Stavební povolení (Česko)

Septik, který je vybaven odtokem, je stejně jako domácí čistírna odpadních vod tzv. vodní dílo. Legislativně je toto upraveno zákonem č. 254/2001sb.^[4] Pro jeho instalaci je nutné povolení k nakládání s vodami a stavební povolení. Obě žádosti se podávají současně na odboru životního prostředí v obci.

Odkazy

Reference

Související články

• Fekální vůz
• Šoufek

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Autoritní data	NDL: 00907824