 Serau malý | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Podčeleď | kozy a ovce (Caprinae) |
| Tribus | Naemorhedini |
| Rod | serau (Capricornis) |
| Binomické jméno | |
| Capricornis crispus Temminck; 1836 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Serau malý (Capricornis crispus) je přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých. Serau patří k podčeledi ovcí a koz, je příbuzný kamzíka a gorala, Je endemitem Japonska. Jedná se o vzácný, málo známý druh, o němž není k dispozici mnoho informací. Jeho nejbližší příbuzní jsou podobný, ale tmavší serau tchajwanský (Capricornis swinhoei) z ostrova Tchaj-wan a serau velký (Capricornis sumatraensis) z jižní Číny, Tibetu, Barmy a Sumatry, který je větší, s krátkou, tmavohnědou srstí a světlou hřívou na krku. Všechny druhy jsou ohroženy ztrátou stanovišť i lovem.
Popis
Serau je středně velký, robustně stavěný kopytník, tvarem těla i velikostí trochu podobný domácí ovci. V kohoutku měří 60 - 75 cm a jeho hmotnost dosahuje 30 - 45 kg. Serau má poměrně krátké nohy s malými kopýtky a silně stavěné tělo, které se díky husté, jemné srsti zdá být ještě zavalitější. Zejména zimní srst je neobyčejně dlouhá a hustá. Krk je krátký, hlava poměrně malá a zašpičatělá, s malými, kulatými botlci a velkýma očima. Ocásek je velmi malý a zcela ukrytý v srsti. Obě pohlaví nosí rovné růžky, měřící jen 10 cm. Zbarvení je světle šedohnědé, v zimní srsti až stříbřité. Samec a samice se od sebe liší jen málo.
Rozšíření a prostředí
Serau je endemitem, obývá pouze Japonsko, zejména ostrov Honšú, malé populace žijí na ostrovech Kjúśu a Šikoku. Žije v jehličnatých a smíšených lesích v japonských horách, v nebezpečí se uchyluje do skal. Výborně šplhá a skáče.
Potrava
Potravu seraua tvoří hlavně mladé výhonky stromů a keřů, např. olší, buku, vilínu a kryptomerie, v menší míře spásá trávy, včetně tuhých ostřic.
Způsob života a rozmnožování
Serau je samotářské a silně teritoriální zvíře. Páry se vytvářejí jen v období páření. Samci si značkují své teritorium výměškem předočních žláz, který páchne po octu. Serau má denní aktivitu, pase se ráno a v podvečer, přes poledne a v noci odpočívá, obvykle mezi skalami. Ve svém teritoriu mají vyšlapané chodníčky, které pravidelně využívají. Říje probíhá od září do prosince, samice je březí 210 dnů a rodí jedno kůzle, které je velmi hravé a s matkou zůstává celý rok. Do rozmnožování se mladá zvířata zapojují až v druhém nebo třetím roce života a dožívají se 25 let.
Chov
V zoologických zahradách mimo Japonsko je chován jen zřídka. V Evropě momentálně není žádná zoologická zahrada, která by tohoto zvláštního kopytníka chovala. V minulosti byl úspěšně chován v Zoo Magdeburg, Zoo Berlín či ve vídeňské Zoo Schönbrunn.[2] Je chován v několika severoamerických zahradách.
V rámci České republiky se jeho chovem zabývaly dvě zoologické zahrady. V roce 2003 dovezla Zoo Děčín trojici mladých zvířat ze zoo ve Vídni a Magdeburgu.[3] Samice Noriko z Magdeburgu odešla následující rok do Zoo Ústí nad Labem. V děčínské zoo se celkem třikrát narodilo mládě, nicméně žádné, i přes pokus o umělý odchov, nebylo odchováno.[4] Postupným úhynem chovaných jedinců byl chov v roce 2007 ukončen. Samice Noriko žila v ústecké zoo po zbytek života sama. Nepodařilo se k ní sehnat samce a padl rovněž plán na přesun do berlínské zoo, kam měl přicestovat samec ze Zoo Calgary.[5] Samice Noriko uhynula v roce 2018 jako poslední jedinec svého druhu v evropských zoologických zahradách.
Mytologie
Serau malý vystupuje v japonském folklóru, kde je považován za podivné, nadpřirozené či strašidelné zvíře. Věří však i tomu, že serau může prinést štěstí. Talisman omamori s motivem serauovy stopy údajně pomáhá žákům zvládat zkoušky tak snadno, jako když serau přelézá strmé svahy. Serau byl předlohou pro podobu lesního ducha ve filmu Princezna Mononoke.
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ ZootierlisteHomepage. zootierliste.de [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Vlk v rouše beránčím nebo beránek převlečený za vlka ? | I-NOVINY.cz. www.i-noviny.cz [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online.
- ↑ ZOO DĚČÍN. Výroční zpráva 2006 [online]. Dostupné online.
- ↑ Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2023-09-07]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu serau malý na Wikimedia Commons
 |
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty. |
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Serau_malý |
