| Skandinávské pohoří, Den skandinaviske fjellene, Skanderna, Fjällen | |
|---|---|
 Jotunheimen | |
| Nejvyšší bod | 2 469 m n. m. (Galdhøpiggen) |
| Délka | 1 700 km |
| Šířka | 320 km |
| Nadřazená jednotka | Kaledonský systém |
| Sousední jednotky | Baltský štít, Severní moře, Norské moře |
| Podřazené jednotky | Jotunheimen, Rondane, Dovrefjell, Breheimen, Hardangervidda, Romsdal, Sunnmøre, Sylene, Padjelanta, Sarek, Kjolen,... |
| Světadíl | Evropa |
| Stát | Norsko NorskoŠvédsko  ŠvédskoFinsko  Finsko |
 Skandinávské pohoří | |
 | |
| Horniny | rula, žula |
| Souřadnice | 65° s. š., 14° v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skandinávské pohoří (švédsky Skandinaviska fjällkedjan, Skanderna, Fjällen („Hory“) nebo též Kölen (česky kýl); norsky Den skandinaviske fjellkjede, Skandesfjellene, Kjølen (česky „Kýl“), Nordryggen - Severní hřeben) je pohoří táhnoucí se Skandinávským poloostrovem od nejjižnějšího norského kraje Vest-Agder až po nejsevernější norský kraj Finnmark k Barentsovu moři.[1] Rozkládá se na územích Norska, Švédska a Finska.
Geografie
Skandinávské pohoří se rozkládá od jihozápadu na severovýchod. Reliéf tvoří plochá pásma oddělená tektonickými sníženinami. Místy se zvedají vyšší ostré hřebeny. Nejvyšší vrcholy se nachází v jižní norské části hor. Směrem na sever od Trondheimu se výška a šířka pohoří zmenšuje, reliéf je členitější a pestřejší. Směrem na sever od 65° severní šířky se výška hor opět zvyšuje. V této oblasti leží nejvyšší hora Švédska Kebnekaise (2 097 m). Dále na sever se povrch hor opět snižuje a zplošťuje a přechází v plošinu kraje Finnmark.[2] Západní strana hor spadá příkře do Severního a Norského moře, které do Skandinávského pohoří zabíhají v podobě fjordů. Směrem na východ postupně snižují svou výšku i sklon a k severovýchodu se stáčí směrem k Finsku.
Hory nejsou příliš vysoké. Galdhøpiggen v jižním Norsku dosahuje 2 469 m. Přesto jsou, díky své poloze na severu a poblíž oceánu, značně vlhké a srážkově bohaté a pokrývají je četné sněžníky a ledovce. Kde vyšší teploty nedovolují vzniknout sněžníkům a ledovcům, vznikají ve sníženinách, vymodelovaných dřívějšími ledovci, mokřiny a jezera. Na švédské straně je nejvyšší horou Kebnekaise s 2 097 m, zatímco Halti je nejvyšší na straně finské, a dosahuje 1 328 m.
Geologie
Pohoří vzniklo kaledonským vrásněním. V pleistocénu bylo pokryto severským pevninským ledovcem.[3] Geologicky je Skandinávské pohoří propojeno s pohořími ve Skotsku a Irsku, dříve bylo zřejmě spojeno také s Apalačským pohořím, které dnes leží v Severní Americe. Geologové se totiž domnívají, že všechna tato pohoří dříve vytvářela jeden celistvý systém na superkontinentu Pangea.
Nejvyšší hory
Nejvyšší hory v Norsku
Z dvanácti nejvyšších hor ve Skandinávii leží jedenáct na území kraje Oppland v Norsku. Dvanáctý nejvyšší vrchol je v kraji Sogn a Fjordane v Norsku. Ve skutečnosti je v Norsku 83 vrcholů s výškou kolem 2 200 m nebo vyšší.
- Galdhøpiggen 2 469 m (Oppland)
- Glittertind 2 464 m (Oppland)
- Storen 2 387 m (Sogn a Fjordane, Oppland)
- Store Styggedalstinden Øst 2 405 m (Oppland)
- Store Styggedalstinden Vest 2 383 m (Oppland)
- Store Skardstinden 2 373 m (Oppland)
- Vesle Galdhøpiggen 2 369 m (Oppland)
- Surtningssue 2 368 m (Oppland)
- Store Memurutinden Vest 2 364 m (Oppland)
- Store Memurutinden Øst 2 363 m (Oppland)
Nejvyšší hory ve Švédsku
Osm ze zde popsaných švédských hor dosahujících 2000 metrů se nachází v Národním parku Sarek, další čtyři pak v okolí Kebnekaise.
- Kebnekaise Nordtoppen 2 097 m (Laponsko)
- Kebnekaise Sydtoppen 2 093 m k roku 2023[4] (Laponsko)
- Sarektjåkkå Stortoppen 2 089 m (Laponsko)
- Kaskasatjåkka 2 076 m (Laponsko)
- Sarektjåkkå Nordtoppen 2 056 m (Laponsko)
- Kaskasapakte 2 043 m (Laponsko)
- Sarektjåkkå Sydtoppen 2 023 m (Laponsko)
- Akka Stortoppen 2 016 m (Laponsko)
- Akka Nordvästtoppen 2 010 m (Laponsko)
- Sarektjåkkå Buchttoppen 2 010 m (Laponsko)
- Pårtetjåkkå 2 005 m (Laponsko)
- Palkattjåkkå 2 002 m (Laponsko)
Nejvyšší hory ve Finsku
- Halti 1 324 m (Laponsko/Finnmark)
- Ritničohkka 1 317 m (Laponsko)
- Kiedditsohkka 1 285 m (Laponsko)
- Kovddoskaisi 1 240 m (Laponsko)
- Ruvdnaoiaivi 1 235 m (Laponsko)
- Loassonibba 1 190 m (Laponsko)
- Urtasvaara 1 158 m (Laponsko)
- Kieddoaivi 1 155 m (Laponsko)
- Kahperusvaara 1 144 m (Laponsko)
- Greddoaivi 1 135 m (Laponsko)
Reference
- ↑ Universum, všeobecná encyklopedie. 8. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1070-1. S. 525.
- ↑ NETOPIL, Rostislav, BIČÍK Ivan a BRINKE, Josef: Geografie Evropy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-22432-6. S. 45.
- ↑ Geografický místopisný slovník světa. Odb. red. Hana Bradnová ... [a kol.]. 1. vyd. - Praha : Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 720.
- ↑ LARSSON, Per. Kebnekaises sydtopp fortsätter smälta – liksom andra svenska glaciärer - Stockholms universitet. www.su.se [online]. [cit. 2024-03-07]. Dostupné online. (švédsky)
Externí odkazy
Slovníkové heslo Skandinávské pohoří ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Skandinávské pohoří na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Skandinávské_pohoří |
