Sklenice

Sklenice (též zdrobněle sklenička, jinak sklenka, sklinka, sklínka nebo jen sklo) je nádoba používaná při stolování k servírování a pití nápojů, k jídle pochutin nebo k jejich uchovávání. Vyrábí se většinou foukáním nebo lisováním z průhledného nebo průsvitného skla o různé tloušťce, v závislosti na druhu nápoje, pro který je určena. Sklo umožňuje pohled na konzumovaný nápoj.

Někdy se slovo sklenička užívá expresivně pro vypití 1 sklenky alkoholického nápoje, (pozvání k pití zní: „Nezajdeme na skleničku?“).

Vzhled

Jednodušší skleničky mají tvar válcovité nádoby. Stěny a dno uvnitř jsou hladké. Plášť (stěny) může být různě tvarován (vydutý, kónický, zvlněný), opatřen plastickou dekorací (žebrování, zrnění) nebo také ouškem pro uchopení.

Druhy sklenic

• sklenka či sklenička – nejčastější picí nádobka o objemu cca 0,2 litru pro konzumaci nápojů
• odlivka – sklenka poloviční míry, o objemu cca 0,1 litru
• půllitr – silnostěnná nádoba o obsahu 0,5 litru, zpravidla s velkým uchem, ke konzumaci piva, ale i míchaných limonád; název se někdy přenáší i na menší sklenice (půllitřík) nebo větší sklenice podobného tvaru
• tuplák – pivní sklenice dvojité míry, zpravidla úzká a vysoká, 1 litrová
• třetinka – nádoba o obsahu 0,3 litru, v českých zemích tradiční míra pro malé pivo
• likérka (panáková sklenička) – malá sklenička o objemu 0,04/0,05 litru (tzv. velký panák) a 0,02 litru (tzv. malý panák). Převážně určeny pro konzumaci tvrdého alkoholu.
• odměrka – s vyznačenými objemovými mírami
• sklenice na víno – má nožku na kruhové podstavě, soudkový tvar a rozšířené hrdlo, aby usnadňovala vychutnání vína pomocí čichu
• sklenice na brandy či koňak – typ koktejlový bez stopky, nebo tzv. napoleonka, široká se zužujícím se hrdlem, na nízké stopce, určená pro "zahřívání" v dlani
• sklenice na grog, punč, absint či svařené víno – silnostěnné lisované sklenice; nalévání horkého nápoje se doporučuje přes vloženou lžičku
• varná sklenka – čirá tenkostěnná na horké nápoje, často v kovovém stojánku s ouškem
• sklenice na sekt nebo na šampus, tzv. šampuska
  • kónická číše, užívaná také v lékařství, např. na moč
  • úzká a vysoká, tzv. píšťala – určená ke zvýraznění tzv. řetízkování bublinek sektu ze dna sklenky
• lékovka – malá sklenička na léky
  • s rozšířeným okrajem hrdla pro namačkávání pružného víčka
  • se závitem pro našroubování tvrdého víčka
• kojenecká sklenice – speciální sklenice, resp, láhev pro výživu kojenců přes dudlík
• zavařovací sklenice, zavařovačka pro kompoty, zavařeniny nebo maso, často se skleněným víčkem, někdy s plechovým klipsem nebo s drátěnou svorkou; k nejstarším středoevropským značkám dosud vyráběným patří Weckovky, které koncem 19. století zavedl Johann Weck (*1841)^[1]
• masťovka – sklenice určená pro skladování škvařeného sádla

Duritka

Duritka je typ stolní sklenky, který zavedla Sklárna a rafinerie Josef Inwald v Praze na Zlíchově. Pochází také ze skláren Rudolfova huť v Dubí. Značkové Duritky se vyráběly v letech 1914–1940, neznačkové státní až do roku 1996.^[2] Její hlavní předností byla vysoká pevnost, která byla dána způsobem výroby. Jde o předpjaté sklo. Běžné sklenice se vyfoukly nebo vylisovaly a potom pomalu ochlazovaly, aby nedošlo k jejich popraskání. Předpjaté sklo se však po vytavení a vylisování zchladilo prudce (kalení skla). V Rudolfově huti používali k chlazení olej (nikoliv vodu). Přívlastek „nerozbitná“ je na místě jen do určité míry. K rozbití může dojít tlakem, nárazem na horní hranu, pádem na kamennou podlahu. Střepy se tříští na tisíce kousků; nebývají ostrohranné.

Hořčičák

Hořčičák je hovorové označení pro skleničku od hořčice. Sklenice pro výrobce hořčice vyrábějí sklárny v celém světě od konce 19. století. V Čechách byly tradičními výrobci sklářské závody Rudolfova huť v Dubí nebo Sklárny Moravia n.p. Objem sklenic byl 0,2 litru a vyskytovaly se čiré i tónované (např. namodralé) a v několika tvarových variantách. Po naplnění hořčicí se sklenička uzavírala papírovým a později plastovým víčkem opatřeným potiskem. V současnosti jsou na českém trhu hořčičné sklenice designových tvarů, často z Francie nebo z Nizozemí.

Velký výskyt a cenová dostupnost hořčičných sklenic vedla k masovému rozšíření v domácnostech, nejen k pití, ale i v kuchyni. Používají se jako odměrky v kuchyňských receptech.

Odkazy

Reference

Literatura

• České lisované sklo, II. sympozium, ed. Rostislav Vajdák. Gottwaldov 1972
• Olga Drahotová: České sklo. Praha: Odeon 1980

Související články

• Číše
• hrnek
• láhev

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sklenice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo sklenice ve Wikislovníku

Autoritní data	NKC: ph1047537 BNF: cb144303016 (data) GND: 4442245-3 LCCN: sh87003624 NLI: 987007536752505171