Sklon ke spotřebě

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: styl, vzhled, tučné písmo, opakující se wikiodkazy, zdroje

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Sklon ke spotřebě rozdělujeme na průměrný sklon ke spotřebě a mezní sklon ke spotřebě. Mezní sklon ke spotřebě (marginal propensity to consume – MPC) je definován jako dodatečný přírůstek spotřeby způsobený jednotkovou změnou disponibilního důchodu. Průměrný sklon ke spotřebě (average propensity to consume – APC) je definován jako podíl spotřeby a disponibilního důchodu. Autorem konceptu sklonu ke spotřebě je John Maynard Keynes.

Matematické pozadí

Mezní sklon ke spotřebě

Mezní sklon ke spotřebě lze exaktně vyjádřit jako $MPC=\frac{\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}C}{\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}{Y}_D}$, kde $C$ označuje spotřebu a $Y_D$ označuje disponibilní důchod. Platí $MPC\in <!--\; \in \; -->(0,1)$.

Průměrný sklon ke spotřebě

Průměrný sklon ke spotřebě lze exaktně definovat jako $APC=\frac{C}{Y_D}$, kde $C$ označuje spotřebu a $Y_D$ označuje disponibilní důchod.

Mezní sklon ke spotřebě a multiplikátor

Vztah mezi MPC a multiplikátorem

V ekonomice je velikost multiplikátoru závislá na sklonu ke spotřebě. Multiplikátor totiž roste s rostoucí hodnotou sklonu ke spotřebě. Vztah mezi velikostí multiplikátoru a velikostí mezního sklonu ke spotřebě budeme ilustrovat na příkladu dvousektorové ekonomiky, kdy se v ekonomice nalézají pouze dva subjekty – domácnosti a firmy. Začneme se vztahem $\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}Y=\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}C+\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}I$, kdy je změna důchodu způsobena pouze změnou spotřeby a změnou investic. Nyní označíme $c:=MPC$ a pokračujeme v úpravě. Dostáváme vztah $\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}Y=c\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}Y+\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}I$, po kterém přejdeme k finálnímu tvaru $\mathrm{\alpha <!--\; \alpha \; -->}=\frac{\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}Y}{\mathrm{\Delta <!--\; \Delta \; -->}I}=\frac{1}{1+c}$.

Mezní sklon k úsporám

Analogické odvození by následovalo, pokud bychom použili mezní sklon k úsporám (marginal propensity to save), pro který platí reciproký vztah $MPS=\frac{1}{MPC}$. Multiplikátor $\mathrm{\alpha <!--\; \alpha \; -->}$ klesá s rostoucí hodnotou mezního sklonu k úsporám. Platí $MPS\in <!--\; \in \; -->(0,1)$.

Interpretace

Pokud je hodnota multiplikátoru jednotková, tedy pokud platí $\mathrm{\alpha <!--\; \alpha \; -->}=1$, pak to znamená, že celý přírůstek důchodu je uspořen a nic není spotřebováno. Platí tedy $MPC=0$ a $MPS=1$. Pokud hodnota multiplikátoru roste nade všechny meze, pak tento stav implikuje fakt, že celý přírůstek důchodu je spotřebován a žádná jeho část není uspořena. Platí tedy $MPC=1$ a $MPS=0$. Oba zmíněné scénáře jsou spíše teoretického a hypotetického rázu nežli pozorovaná reality. Hodnoty multiplikátoru se tedy pohybují mezi jedničkou a nekonečnem.

Literatura

• Cahlík, T., Hlaváček, M. a Seidler, J. (2010). Makroekonomie. (1. vyd.). Praha: Karolinum. ISBN 978-80-2461-906-4.
• Holman, R. (2010). Makroekonomie. (2. vyd.). Praha: Nakladatelství C. H. Beck. ISBN 978-80-7179-861-3.

Související články

• John Maynard Keynes
• Spotřeba
• Kvantitativní teorie peněz