 Sluka lesní | |
|---|---|
 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | bahňáci (Charadrii) |
| Čeleď | slukovití (Scolopacidae) |
| Rod | sluka (Scolopax) |
| Binomické jméno | |
| Scolopax rusticola (Linnaeus, 1758) | |
 Rozšíření sluky lesní
hnízdiště
celoroční výskyt
zimoviště
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sluka lesní (Scolopax rusticola) je velký monotypický[2] druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae).
Popis
Je velká jako holub (délka těla 33–38 cm, rozpětí křídel 55–65 cm), se zavalitým tělem a dlouhým zobákem. Opeření je kombinace šedé, okrové, tmavohnědé a rezavě hnědé barvy. Na rozdíl od bekasiny otavní má na temeni příčné (ne podélné) pruhy. Ptáci ve všech šatech jsou zbarveni podobně.[2][3]
Rozšíření
Hnízdní areál sahá od západní Evropy východně až po Japonsko. Převážně tažná, se zimovišti v západní Evropě, Středomoří, na Blízkém východě a v jižní Asii. V ČR vrcholí přílet od poloviny března do druhé poloviny května, odlet probíhá hlavně od října do listopadu. Mimořádně přezimuje i v Česku.[2]
V České republice hnízdí na většině území, častěji od vyšších poloh po horní hranici lesa, zjištěna byla i v lužních lesích. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadována na 2000–4000 párů[4] (oproti 1500–3000 párům v letech 1985–89).[2] Sluka lesní je zvláště chráněná jako ohrožený druh.[5]
Hnízdí ve vlhkých listnatých nebo smíšených lesích s roztroušenými otevřenými plochami.[3]
Potrava
Živí se především červy, v menší míře také hmyzem, pavouky, semeny a částmi trav. Potravu hledá na zemi, a to i v nižších vrstvách půdy. Odtud ji dostává tzv. pícháním, při němž zabodává zobák do země, rozevře jeho špičku a díky hmatovým tělískům v něm kořist uchopí.[2]
Hnízdění
Hnízdí 1× až 2× do roka. Tok probíhá hlavně od března do dubna, ve vyšších polohách až do května. Samci při něm za soumraku obletují lesní linie (tzv. táhnou) a ozývají se charakteristickým pískáním nebo kvorkáním (měkký vrčivý hlas). V minulosti byly sluky právě při toku loveny. Poté se snáší k samici, která čeká na zemi, a zde také dochází k páření. Samice jsou polyandrické, což znamená, že se páří s více samci. Samec samici opouští již po dokončení snůšky, veškerou hnízdní péči tak obstarává sama. Hnízdo je mělký důlek v zemi, snůška čítá 4 (2–5) žlutavá, vzácněji i růžová, olivově, olivově hnědě nebo červenohnědě skvrnitá vejce o velikosti 43,5 × 33,5 mm. Délka sezení je 20–21 dnů. Mláďata opouštějí hnízdo krátce po vylíhnutí a plně nezávislá jsou zhruba ve věku 5–6 týdnů. U samice je známá schopnost přenášet mláďata v letu, nejčastěji přitisknutá nohama k břichu.[2][6]
Myslivost
Sluka lesní je v současné době řazena mezi celoročně hájené druhy zvěře. V minulosti byla lovena především v době jarního toku. Existují veršované myslivecké průpovídky, které doporučují lov sluk v době postu (od Popeleční středy do Květné neděle).
Např. „V postní dobu – sluky k lovu / Na kýchavnou – přitáhnou. / O družebné – nejvíc jich zde. / Na smrtelnou – ještě tu jsou. / Na květnou – hou, hou hou. / Po Veliké noci – odpočívají lovci.“ nebo „První neděle je Reminiscere – pozor dejte! Ta druhá je Oculi – sluky se k nám přitulí – přitáhly! Ta třetí je Laetare – množí se stále – toť pravé! Ta čtvrtá je Judica – mnoho jich už utíká – nemnohá! Ta pátá je Palmarum – tralárum – kdos nestřelil, máš utrum! A šestá je Quasimodo Geniti – už počaly hnízditi!“[7]
Vzhledem k tomu, že se jedná o pohyblivé svátky, je toto doporučení zavádějící. Sluka má velmi chutné maso, jedly se i její nevyčištěné vnitřnosti, ze kterých se dělala pomazánka zvaná slučí mázka nebo salmi. Slučí pírka se používala ve zlatnictví a malířství jako velmi jemné štětečky.[8]
Galerie
-
Sluka lesní -
Vejce sluky lesní (Scolopax rusticola rusticola)
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ a b c d e f HUDEC, Karel; ŠŤASTNÝ, Karel a kol. Fauna ČR. Ptáci 2/II. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1114-5.
- ↑ a b SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 1. vyd. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 150–151.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.
- ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická [cit. 2011-12-12]. Dostupné online.
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2.
- ↑ ANDRESKA, Jiří; ANDRESKOVÁ, Erika. Tisíc let myslivost. Vimperk: Tina, 1993.
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Plzeň: Ševčík, 2016. ISBN 978-80-7291-246-9. S. 160.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu sluka lesní na Wikimedia Commons - Galerie sluka lesní na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo sluka lesní ve Wikislovníku
Taxon Scolopax rusticola ve Wikidruzích
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Sluka_lesní |
