| Zámek Smečno | |
|---|---|
 Smečenský zámek | |
| Účel stavby | |
domov pro seniory | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesanční |
| Výstavba | 13. století před rokem 1460 okolo roku 1586 polovina 17. století |
| Stavebník | Martinicové |
| Současný majitel | Středočeský kraj |
| Poloha | |
| Adresa | Smečno čp. 1, Česko Česko |
| Souřadnice | 50°11′19,23″ s. š., 14°2′11,94″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 18157/2-595 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zámek Smečno je původně gotický hrad přestavěný ve druhé polovině 16. století na renesanční zámek. Stojí ve stejnojmenném městě ve Středočeském kraji. V současné době je veřejnosti přístupný pouze park, neboť vnitřní prostory slouží pro potřeby domova pro osoby se zdravotním postižením.
Dějiny
První písemná zmínka o zdejší tvrzi, která původně stávala na místě dnešního zámku, je z roku 1252. Majitelem panství tehdy byl vladyka Boleslav ze Smečna, jehož potomci Smečno roku 1322 prodali jistému Vítkovi z pozdějšího rodu Kamenických ze Smečna.[1]
V letech 1416–1418 Smečno s tvrzí koupil rod Martiniců, kterým se panství na pět set let stalo domovským. Markvart z Martinic byl prvním z řady majitelů z tohoto rodu. Poté, co se jeho hlavou stal Bořita II. z Martinic, dvorní maršálek králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad, zažilo panství celkový rozkvět[2] a před rokem 1460 byla stará tvrz přestavěna na gotický hrad.[3]
Smečno (tehdy zvané Muncifaj, což byla zkomolenina latinského mons fagi – buková hora[4]) bylo roku 1510 povýšeno na městečko a roku 1515 na město. Jeho majitel, Hynek Bořita z Martinic, se roku 1522 stal nejvyšším zemským sudím.[2] Okolo roku 1586[3] se Jiří Bořita z Martinic rozhodl přestavět staré a dobovým nárokům na bydlení renesančního aristokrata již nevyhovující sídlo. Z původní stavby ponechal pouze věže a jinak nechal vystavět nový zámek v renesančním stylu.[5] Po třicetileté válce 1630 prošel zámek důkladnou přestavbou,[6] další úpravy zámku a parku proběhly ve druhé čtvrtině 18. století, kdy došlo i ke stavbě barokní sala terreny.[7] V letech 1950–1955 byl zámek využit pro ubytování 57. pomocného technického praporu, jehož příslušníci nuceně pracovali v dolech v okolí Kladna, především v Libušíně.[8]
Popis
Podobu tvrze ani pozdně gotického hradu neznáme. Je pravděpodobné, že měl obdélný nebo mírně lichoběžníkový půdorys. Z jeho staveb se ve hmotě zámku dochovala nejspíše spodní část věže v jihozápadním nároží a především hradní kaple s polygonálním závěrem. Gotického původu by mohla být také vstupní věž v ose severního křídla.[3]
Zámek má čtyři jednopatrová křídla kolem nepravidelně obdélného dvora a je obklopen příkopem, původně vodním. Z východního křídla mírně vystupuje polygonální věž s vnějšími pilíři, v jejímž přízemí se nachází kaple svaté Anny z roku 1460. Na nárožích zámku jsou masivní pilíře. V severním křídle je mohutná čtverhranná vstupní věž s ochozem a renesančními arkádami pod střechou. Bohatě zdobeným portálem v přízemí věže se do zámku vstupuje po mostě přes příkop. Ve východním i západním křídle jsou v obou podlažích zazděné arkády, ve východním křídle je manýristický portál z roku 1630.
Pozdně gotická kaple svaté Anny z roku 1460 je obdélná s pětibokým závěrem a síťovou klenbou, na svornících jsou znaky Bořity z Martinic a jeho ženy Anny z Kunvaldu. Nad oltářem je pozdně gotická archa s reliéfy svaté Anny a dalších světic, na zadní straně čtyři malované světice. V patře je velký sál se štukovým stropem, chodba jižního křídla má malované renesanční stropy, ve východní části trámový malovaný strop. Před zámkem jsou dva obelisky z 18. století.[9]
V zámeckém parku, upraveném po anglickém způsobu, jsou sochy Pomony, Flóry, Samsona a Herkula z první poloviny 18. století. Sala terrena je obdélná patrová stavba s mansardovou střechou, postavená snad podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera ze druhé čtvrtiny 18. století. Na severní straně má bohatě zdobený trojosý rizalit se štítem. Vnitřek je klenut plackovou klenbou s freskou Jana Karla Kováře z doby kolem roku 1745.[9]
Galerie
-
Heraldická výzdoba vstupního portálu -
Nádvoří zámku -
Část erbovní galerie v nádvoří zámku -
Obelisky při vstupu do zámeckého areálu -
Schodiště do parku -
Vstup do hlavního sálu salla tereny -
Socha Herkula v zámeckém parku -
Zadní vstup do zámecké zahrady, ze kterého se vyjíždělo do lipové aleje k zámečku Šternberk
.jpg)
.jpg)
Odkazy
Reference
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Smečno – zámek, s. 425. Dále jen Anděl 1984.
- ↑ a b Anděl 1984, s. 426
- ↑ a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Smečno, s. 507.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Smečno, s. 111.
- ↑ Anděl 1984, s. 427
- ↑ Anděl 1984, s. 428
- ↑ Anděl 1984, s. 429
- ↑ BÍLEK, Jiří. Pomocné technické prapory. O jedné z forem zneužití armády k politické perzekuci.. Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, 2002. ISBN 80-86621-00-6.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Smečno, s. 367–368.
Literatura
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Smečno – zámek, s. 425–430.
- Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Smečno, s. 367–368.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Smečno na Wikimedia Commons
| Zdroj dat | cs.wikipedia.org |
|---|---|
| Originál | cs.wikipedia.org/wiki/Smečno_(zámek) |
