Sociální událost

Sociální událost je okolnost s níž právo spojuje vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, s jejichž pomocí lze předejít, zmírnit nebo překonat tíživou životní situaci, která je způsobena takovou událostí.^[1] Sociální událost bývá označována také jako sociální riziko nebo sociální příhoda.

Abychom o riziku (události, příhodě) mohli mluvit jako o sociálním riziku (události, příhodě), musí být toto riziko státem uznané za objektivní, zasluhující pozornost některého z veřejných subjektů.^[2] Pak vzniká jedinci či rodině, která byla zasažena takovou událostí, nárok na sociální ochranu, která je v ČR poskytována podle systému sociálního zabezpečení.

Charakteristika sociálních událostí

Sociální události mají několik společných znaků:

• ekonomicky a sociálně ohrožují existenci člověka i společnosti,
• ohrožují člověka sociálním vyloučením a
• člověk není schopen odvrátit jejich důsledky vlastními silami.

Zda vznikají nezávisle na vůli člověka, může (ale nemusí) ovlivnit poskytnutí sociální ochrany.^[2]

Druhy sociálních událostí

V průběhu života se každý člověk může dostat do různých životních situací, které mohou být kvůli svým důsledkům označeny jako sociální události. Zpravidla je rozdělujeme na:

• přirozené (předvídatelné, standardní, fyziogenní) a
• nepřirozené (nepředvídatelné, nestandardní, patogenní).^[3]

Přirozené sociální události

Události, které lze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme:

• biologické: narození dítěte, dospívání, těhotenství, mateřství a péče o děti, stáří
• sociální: životní start, založení rodiny.^[3]

Nepřirozené sociální události

Události, které nelze předvídat nebo plánovat. Rozlišujeme:

• biologické: nemoc, úraz, dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, invalidita
• sociální: diskriminace, dezintegrace (ztráta sociálních vazeb), nezaměstnanost, chudoba.^[3]

Podpora a pomoc

Pokud v životě jedince nastane sociální událost, ve většině zemí se o jeho ochranu starají veřejnoprávní instituce. Na území Evropy je většinou poskytován stejný rozsah sociální ochrany, ale státy se od sebe liší podmínkami i její úrovní.^[2] O zabezpečení jedince i rodiny postižené nějakou sociální událostí se mohou starat i nestátní organizace (Charita, Člověk v tísni apod.)

Podle I. Tomeše se sociální ochrana pojí se sociálními událostmi, které jsou právními událostmi, nikoli však právními jednáními (do roku 2013 tzv. právními úkony). Tzn. s právními skutečnostmi vzniklými nezávisle na vůli dané osoby.^[3]

Sociální ochrana představuje poskytnutí sociálních dávek či služeb v rámci systému sociálního zabezpečení určitého státu, pokud sociální událost splňuje právem stanovené podmínky. Právo na sociální ochranu vzniká:

• ze zákona,
• ze smlouvy nebo
• na základě žádosti.^[3]

Minimální rozsah sociální ochrany

Úmluva o sociálním zabezpečení přijatá roku 1952 na Mezinárodní konferenci v Ženevě definuje oblasti sociálního zabezpečení, které by měly být pro státy povinné. Jsou to:

• zdravotní péče,
• nemocenské dávky,
• dávky ve stáří,
• dávky při pracovním úrazu a nemoci z povolání,
• rodinné dávky,
• mateřské dávky,
• invalidní dávky a
• dávky pozůstalým.^[3]

Systém sociálního zabezpečení v ČR

Sociální zabezpečení v České republice sestává ze tří systémů, které na sebe navazují. Každý z nich zabezpečuje následky jiných sociálních událostí:

1. Sociální pojištění - situace, na které se jedinec může předem připravit (důchodové pojištění, nemocenské pojištění).
2. Státní sociální podpora - situace, které jsou společensky uznané za hodné zřetele (především dávky pro rodiny a rodiny s dětmi).
3. Sociální pomoc - situace hmotné a sociální nouze, které občan není schopen řešit sám nebo za pomoci vlastní rodiny (sociální služby, sociálně-právní ochrana, dávky sociální pomoci).^[1]

Reference